Česká beletrie

Frajeři z knihy Opilé banány jsou zpátky, po dvaceti letech se znovu sešli v plné polní a jako by se za ty roky nic nezměnilo. Právníka Honzu Břečku dovedli k oltáři opilého, Víťovi s sebou na výlet musí vzít aspoň nafukovací pannu a Jirka Ptáčník hraje ve filmech, kde mu nejlíp ze všeho jdou mrtvoly. A Petr nějak nevědomky sešel na cestu vyšlapanou alkoholickým otčímem...

Tři frajeři, co žijou naplno a pivo pijou na ex, i když je jim teprve šestnáct. Svět je pro ně jevištěm, na který je potřeba vtrhnout a ukrást si představení pro sebe. Když už je jim v pražským rybníčku těsno, rozhodnou se vydat k moři. Stačí vzít rodičům auto, mačkat všechny páčky u volantu a cestou jemně nabrat poldu na kapotu a zadara ho svézt...

Po lávce přes Vltavu běží třicetiletý novinář Miroslav Hammer, aby stihl slavnostní otevření nového skleníku v trojské botanické zahradě. Mezi hosty slavnosti se zatím proplétá tajemná dívka v černém. Za chvíli se ti dva potkají a začne příběh o pravdách a lžích, o snech a skutečnostech, o manipulaci a svobodné vůli, o pomstách a odpuštení. V dalších rolích účinkují bohémský muzikant a odborník na sebevraždy...

Zatímco babička Marie vítá sovětské okupanty borščem, druhá babička Irena zvrací při pohledu na Leninovy fotografie, které vnuk Matěj musí před každou její návštěvou vystříhat z novin. Matějovo rodinné zázemí nemůže být rozpornější. Jeho babičky představují protipóly české povahy a zkušenosti, a přesto mezi jejich rodinami panuje zvláštní porozumění. A to navzdory tomu, že babička Irena nadává na komunisty vybroušenou francouzštinou, strýc Míla pěstuje rajčata...

Dvacetiletá Karolína studuje filozofii a zdávají se jí podivné sny. Kdyby se jí nerozbil počítač a nebyla zoufalá, tomu cizímu klukovi, co ji oslovil v kavárně, by nikdy nenapsala. Tomáš: floutek, co se jen vychloubá! To známe. Jenže je to právě Tomáš, kdo Karolínu bez předsudků a rychlých závěrů vyslechne. Karolína totiž také pátrá po tom, kdo vlastně byla její máma a kam zmizela. A...

Šel rychle, žádný jiný zvuk než jeho kroky a vítr ve větvích nerušil klid spícího sídliště. I proto zaregistroval tiché předení motoru dřív, než se auto zpoza rohu vynořilo. Okamžitě pochopil, že přijelo kvůli němu. To, co si mnohokrát v duchu představoval a čeho se obával, se stalo skutečností. Místo si vybrali dobře, skrýt se nebylo kam. Gevorg přesto neztrácel naději; dal se do běhu....

Česká beletrie

Čtyři muži na vodě

Opilé banány

Pohyby ledu

Babičky

Trny v čase

Nekompromisně

Přihlásit se