Nové knihy Nakladatelství Paseka

Fascinující výprava rámovaná otázkami, na které možná nikdy nenajdeme odpověď, ale které jsou o to naléhavější. Brian Greene nás svým typickým přístupným stylem a krásným jazykem provází na dlouhé cestě, jež začíná Velkým třeskem a ústí do konce prostoru a času. Při tom si autor všímá formování těch nejmenších i těch největších fyzikálních struktur, vzniku života, zrodu vědomí, povahy lidského myšlení, představivosti, tvořivosti či způsobů, kterými se člověk potýká se svou existencí, jako jsou mýty, náboženství, filozofie a věda. Prchavým okamžikem lidské existence tato cesta přirozeně nekončí, nýbrž vede ke scénářům dalšího vývoje člověka, poznání, myšlení – a celého vesmíru. Greene nám pomáhá porozumět tomu, jak jsme vznikli, v jakém stavu se nachází vesmír dnes a kam směřuje.

Šamanka je mrtvá. Někdo ji zavraždil. Nejde ovšem o to kdo, ale proč. Každý by si našel důvod – zpackaný potrat, peníze, drogy, ponížení, zoufalství. Příběhy obyvatel zapadlého městečka v karibské části Mexika jsou naléhavým a surovým svědectvím, které se z románu hrne a valí v proudu vulgarit, nářků a nadávek. Jako by všechny postavy chtěly do každé věty vmáčknout svou bolest, vztek a bezmoc vůči světu a zároveň se nechtěly vzdát své touhy po štěstí. Mexická spisovatelka Fernanda Melchorová tuto životní realitu dobře zná. Popisuje ji mnoho let jako novinářka – za své články získala cenu mexického PEN klubu. Zná ji i jako žena, která v karibské oblasti země vyrůstala. Kniha byla přeložena do několika evropských jazyků, německý překlad získal významné ocenění Internationaler Literaturpreis a v roce 2020 byla kniha nominována na Mezinárodní Bookerovu cenu.

Byla dobrá, vyhrávala a nesnášela to. Každé ráno bylo stejné. Vstát z postele, vzít brusle a vyrazit na kluziště, zatímco okolní svět spal. Soutěžní víkendy plné pozlátka. Výkon, úsměv a to celé pořád dokola. Deset let pro ni bylo krasobruslení vším. Bylo součástí její osobnosti a představovalo bezpečný úkryt před stresem ze školy, před šikanou nebo před problémy doma. Ale když nastoupila do nové školy, objevila svět umění a zamilovala se, začala vše zpochybňovat…

V deseti kapitolách pojmenovaných po krasobruslařských prvcích se Tillie Waldenová vrací ke dřině, kterou krasobruslení a s ním spojený životní styl představovalo. Nepřikrášlený a intimní memoár o dospívání, osamělosti a objevování vlastní sexuality zpečetil její novou kariéru ve světě komiksu. Piruety začala kreslit jako náctiletá a ve svých dvaadvaceti letech se díky nim stala jednou z nejmladších držitelek prestižní Ceny Willa Eisnera.

„Tillie Waldenová je pro mě zjevení. Její Piruety jsou naprosto přesným obrazem zápasu náctileté dívky s hledáním sebe sama v kulisách vrcholové disciplíny. Udržet balanc, zadržet dech, přesně dopadnout. Asi chápete, proč se mě to tak dotýká. Piruety rozhodně nejsou jenom komiks o krasobruslení. Je to hutně nakreslený autobiografický román o hledání vlastní identity. Kniha Piruety se čte jedním dechem, rozvolněná kresba strhává fantastickým rytmem. Stává se až jakýmsi deníkovým záznamem obyčejných událostí. Obyčejných pro krasobruslařky, neobyčejných pro nás všechny, kteří jsme pod povrch nikdy nenahlédli. S knihou Piruety se vám to však podaří.“

--- Miřenka Čechová, autorka románu Baletky

Hrdinové této knihy jsou uklízečky, policisté a prostitutky. Prezidenti, diktátoři i revolucionáři. A samozřejmě také umělci. Setkávají se tu artefakty, které někdo spálil, rozřezal, utopil či snědl. Obrazy, které namaloval osel, bagr nebo motocykl. Výtvarný kritik Jan H. Vitvar zve čtenáře na zábavnou a dobrodružnou cestu po dějinách vizuální kultury, která ukazuje, že naše chápání umění mnohdy vede přes fatální nepochopení. Sponzor londýnské Tate Britain se nevydržel dívat na rozházenou postel na přehlídce finalistů Turner Prize a raději ji ustlal. Ve skutečnosti šlo o konceptuální dílo Tracey Eminové. Když umělkyně své lože s odhozenými kalhotkami a použitým kondomem znovu rozestlala, soutěž vyhrála. Člen české skupiny Ztohoven Roman Týc šel zase na měsíc do vězení, protože trval na tom, že panáčci v nezvyklých pozicích na semaforech jsou umění. Historie zná nepočítaně případů, kdy se naše navyklé vnímání ostře střetlo s uměleckou výpovědí. Jenže kuriózní situace, k nimž v takových případech zpravidla dochází, mají obrovskou výpovědní hodnotu. Nabízejí trhlinu v oponě smyslu, jíž se lze nově podívat nejen na umění, ale i na nás samotné.

Literární zpověď, která je stručnou, ale sžíravou obžalobou francouzského třídního systému a zároveň něžným milostným dopisem. Autor se po mnoha letech vrací na sever Francie do průmyslového městečka, které popsal v knize Skoncovat s Eddym B., aby navštívil svého umírajícího otce. Tomu je sotva padesát let, ale po pracovní nehodě, která mu rozdrtila páteř i ducha, se ze zatvrzelého hrubiána proměnil v opilého, tloustnoucího invalidu, který sotva chodí a dýchá a není schopen postarat se o svou rodinu. Louis znovu zkoumá jejich komplikovaný vztah, poraněný hanbou a opovržením, které vůči němu otec cítil kvůli jeho homosexualitě. Vzpomíná na útržky jejich rozhovorů a hádek, ale i na něžné momenty. Nakonec dochází k tvrdé obžalobě francouzské vlády a bezohledného kapitalismu, který otce odsoudil k předčasné smrti.

Ultramaraton skrze údolí Sierry Nevady startuje před východem slunce a ti nejrychlejší se do cílové rovinky dostanou s jeho západem. Ročník 2010 měl tři favority a zhruba prvních osmdesát mil nebylo jasné, kdo vyhraje. Bostonský maraton v roce 1982 byl bitvou mezi jasným favoritem a farmářským klukem. Říká se, že by outsider vyhrál nebýt doprovodné policejní motorky v poslední zatáčce. Tyto a další kapitoly z dějin běhání přináší výpravná komiksová kniha, která snoubí cit pro zajímavosti i pro ironii. Najdete tu malé velké běžecké události a krátké komiksy o dlouhých závodech. Zavedou nás také do Oxfordu padesátých let, Kalifornie let osmdesátých, nebo do lesů uprostřed Tennessee, kousek od věznice, ze které utekl vrah Martina Luthera Kinga. Od komiksového dokumentu vycházejícího z historických fotografií, dobových televizních záběrů či literatury budeme často odbíhat, třeba k běžeckým výkonům prezidentských kandidátů nebo hobitům v Pánovi prstenu.

Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Take Take Take

To pochopíš, až budeš mít vlastní děcko, říkali. To si vůbec nedovedeš představit, jaký to je, říkali. Ani nevíš, kolik máš teď volnýho času, říkali. A pak byla v šoku z toho, kam že se ten čas poděl, že ze skvrn na oblečení se dá sestavit kronika celého dne a že do malé dětské botičky se vejde střední pískoviště. A tak jedna nová máma začala po nocích kreslit svoje zážitky, aby si oddechla a aby na to připravila další rodiče. Co všechno vás potká, překvapí, naštve, dojme nebo pobaví? Odpovědi najdete v osobitém rodičovském deníku, který je často výmluvnější než sáhodlouhé řeči.

„Jemná kresba, smysl pro humor a oko pro každodenní situace, které se prostě stávají rodičům, ale nejen jim. Máša König Dudziaková ve svém Návratu z pískovište mrká spiklenecky na všechny, kteří mají někde blízko kolem sebe to krásné období prvních slov, krůčků a upatlaných dětských ručiček. Tahle skvěle nakreslená a vtipně vymyšlená knížka je něco jako rodičovská krabička poslední záchrany: zjistíte, že v tom nejste (a už nikdy nebudete!) sami.“ --- Toy_Box

Tohle není soubor esejů. Není to vyznání lásky. Není to ani praktický návod. Je to všechno dohromady. Neboť knížka o jízdě na kole ve městě si zasluhuje rozlet i přístup čerstvý jako svěží vítr v zádech. Tady nejde o kilometry, ale nové horizonty. V týmu se potkalo dvanáct osobností z nejrůznějších oborů. Zabývají se literaturou, výtvarným uměním, sociologií, filmem, architekturou, módou i molekulární biologií. Kolo pro ně znamená radost, svobodu a vášeň. Cestují na něm do práce, čistí si hlavu nebo je pro ně jízda v městském frmolu i za jeho hranicemi vždycky novým dobrodružstvím. Ze sedla objevují netušené pohledy do krajiny, která nás obklopuje. A dokážou o tom psát se stejnou energií, s jakou zdolávají dlažební kostky, táhlé ulice do kopce i kolony popojíždějících aut. Tohle je kniha postřehů a netušených souvislostí. A také zkušeností draze zaplacených sedřenými dlaněmi a natlučenými kostmi.

Tak to tu ještě nebylo. Hilda už prošmejdila kdejaký kout a zažila dobrodružství v lese, ve městě i doma v obýváku, ale že bude jednou cestovat časem, to by se jí nezdálo ani v tom nejodvážnějším snu. V Trolbergu řádí skupinka poťouchlých skřítků a zvláště spadeno mají na místní děti, které chytají pro svou paní. Jenže Hilda se nezalekne ani lidožravé obryně. Kromě toho si však bude muset umět poradit s nenasytným červem a uniknout z osidel času. Zkrátka, druhá série knížek s neohroženou Hildou se nám zase pěkně rozjíždí. Ale ať vám neutečou ani příběhy Hilda a pidlidi, Hilda a parádní slavnost a Hilda a domácí skřítek. Cestovat časem se nedá donekonečna.

Lila a Marie jsou sestry, ale nemohou být rozdílnější. Zatímco Lila je krásná, bezprostřední, ráda se vrhá do rizika a snadno manipuluje lidmi, Marie je tichá, introvertní a plachá. Obě ale něco skrývají a jejich vztah tíží tajemství. Robert se s nimi potkává v subtropickém letovisku, kam si přijel odpočinout od stresu a výčitek způsobených rozvodem, a taky aby tu napsal esej o zbabělosti. Propadá ale kouzlu obou sester a zaplétá se do jejich zvláštního, tajemného vztahu. Jaké trauma poznamenalo jejich sesterské pouto? Proč jsou na sobě zároveň tak závislé? Proč Lila lehkomyslně hazarduje se svým životem? A neskrývá se za Mariinou uzavřeností něco vážnějšího? S překvapivým prozaickým debutem Martina Uhlíře se v současné české literatuře objevuje autor s výjimečným psychologickým citem, který kriticky nahlíží vztahy z mužské perspektivy.

Karlíkovi se ztratilo kuře. Pojďte ho spolu s ním a jeho kamarády v kapucích hledat. Potkáte při tom veverku, čápa, sovu a spoustu dalších zvířat. Půjde s vámi i pes Baryk. Kde jenom to kuře může být? Na louce? Ve městě? V parku? Nebo v lese? Vyprávěcí obrázky R. S. Bernerové okamžitě připomenou známé Jaro, Léto, Podzim a Zima. Svět Karlíka je ale místo lidí plný králíků a kresby doprovází krátký text. Děti si budou knížku rády prohlížet s dospělými, ale určitě to zvládnou i samy

Vydejte se bočními uličkami italských měst, objevujte skrytá zákoutí a vychutnejte typickou vůni a hluk tržišť. Autorka úspěšných knih Pod Toskánským sluncem a Toskánsko pro každý den odkrývá Itálii tak, jak ji znají pouze místní. Se svým manželem Edem tentokrát křižuje všech třináct italských regionů od severního Furlánska po Sicílii a cestou požitkářsky představuje místní kuchyni a lahodné pití, památky a neznámá místa, která v turistických průvodcích nenajdete. Spojuje cestovní deník, konkrétní recepty nebo vyprávění o historických zajímavostech. S její knihou probrouzdáte město dřív, než skončí snová doba mezi obědem a večeří.

„Číst tuhle knihu je dovolená sama o sobě.“ The New York Times Book Review (Nejlepší knihy pro cestování)

„Jestli znám Itálii dobře? Ne, neznám. Ano, procestovala jsem ji, vařila její recepty, pozorovala její život, prohlížela jsem si milion jejích obrazů a četla o její složité historii. Ale poznat Itálii by trvalo deset životů. Pokaždé, když se tam vrátím, cítím to samé nadšení, které jsem cítila, když jsem tam začala žít.“ Frances Mayesová

Bourání má v Praze bohatou historii a jen za posledních třicet let šly v hlavním městě k zemi desítky budov, některé nevyhovující, jiné ale mimořádně cenné. Obětí posledních pražských demolic byl Aulického Transgas na Vinohradech nebo nárožní, takzvaný Kozákův, dům na Václavském náměstí. Publikace pojednává slovem a obrazem čtyřicet objektů, jejichž ztráta památkový fond výrazněji poškodila. Z těch známějších k nim patří proměna horizontu pražské Hanspaulky po zničení hotelu Praha, estetická degradace Klimentské ulice po zboření Špačkova domu nebo demolice unikátní mazutové výtopny na sídlišti Invalidovna. Kniha se ale zaměřuje i na stavby, jejichž konec palcové titulky nezaznamenaly, jako například skladový areál Na Třebešíně, továrny Ringhoffer, Walter, Lokomotivka, Pergamenka či Praga v Karlíně. Bohaté obrazové vybavení knihy zahrnuje materiál archivní i novější, pořízený v době před zánikem budov.

Věděli jste, že redaktoři Batmana dali publiku možnost telefonicky hlasovat o životě a smrti vedlejší postavy? Že batmanovské filmy změnily Hollywood? Že Batman nepřímo stál na počátku fenoménů, jako jsou internetová diskusní fóra nebo fanouškovské weby? Že byl zneužitý v rámci gay paniky a v křížovém tažení proti komiksu? Nebo že napomohl oblibě psaní takzvané fanfikce?

Díky téhle knize si odteď mnohem víc užijete jakýkoli příběh s Batmanem. Zkušený publicista a fanoušek Glen Weldon dává do souvislostí podoby a interpretace Temného rytíře od jeho zrodu v komiksu před osmdesáti lety až po nedávnou minulost. Přibližuje pozadí vzniku a kvality milovaných i nenáviděných děl: Nechybí kultovní televizní seriál ze 60. let, filmy od Tima Burtona, Joela Schumachera a Christophera Nolana, animovaná verze z 90. let ani nejslavnější komiksy od Neala Adamse, Franka Millera, Alana Moora nebo Granta Morrisona.

Batmanův život se prolíná s všeobecnými trendy v populární kultuře a v komiksových vesmírech DC a Marvel. Kniha vypráví také o tom, jak se zrodila skupina zarytých fanoušků, kteří si žárlivě střeží to, jak má podle nich Batman vypadat. Weldon ukazuje vzestup nerdů, kteří svým zápalem dokázali obohatit běžné publikum a mainstream, ale mezi nimiž se pravidelně objevují tací, jejichž vášeň se proměňuje v nenávist. Zábavná kniha, kterou si pochvalují také oceňovaní scenáristé jako Tom King nebo Scott Snyder, vám otevře cestu k novému čtení superhrdinských příběhů.

Weldonova kniha je zkrátka jako Batman: Občas k popukání, občas strašidelná, ale vždy chytrá a fascinující. Jen těžko se odkládá. --- TOM KING, dlouholetý scenárista komiksové řady Batman

#popkultura

„Vysokohorský turista šplhající po Escherových schodištích, který se tiskne ke skalní stěně vysoko nad propastí.“ Tak charakterizuje hlavního hrdinu Nabokovova poprvé česky vycházejícího románu Jan Němec v doslovu. Vypjatý milostný cit a spalující vášeň se tu ve větách, jež připomínají popínavé rostliny, splétají s motivy, které vycházejí z napětí mezi imaginací a realitou protagonisty knihy Martina Edelweisse. Jeho „hrdinský čin“ je jediným možným, byť na první pohled ironickým vyvrcholením vnitřního boje o stvrzení vlastní identity. Hrdinský čin je autorovým raným románem z roku 1932, jenž bývá považován za fikční pandán k autobiografii Promluv, paměti. Stejně jako Nabokov sám je i jeho hrdina ruským emigrantem, který v mládí studoval v Cambridgi a žil v Berlíně. Tak jako se Edelweiss utkává se svou sebezničující, nostalgickou touhou po minulosti, svádí i Nabokov dramatickou a efektní partii s výrazovými možnostmi ruštiny, kterou si lze naplno vychutnat díky překladu Pavla Dominika.

Puntičkáři jsou lidé, kteří mají rádi všechno uklizené, přehledné, zkrátka do puntíku. A přesně takový byl architekt Evžen. Doma měl pořádek, který se jen tak někde neviděl, všechny věci srovnané od nejmenší po největší a od nejčernější po nejbělejší. Jednoho dne se však stalo něco velmi zvláštního a Evžen pochopil, že krásný dům se nedělá jen podle pravítka. Všechno to způsobil vítr. Jeho silný poryv ohnul strom do třetího patra chystané stavby, právě tam, kde měl být pokoj. Jenže k překvapení všech Evžen strom nenechal pokácet. Zdál se mu naprosto dokonalý, a tak ho nechal domem růst. A začal si všímat přírody a lidí. Kniha francouzského ilustrátora a architekta svou výtvarnou poetikou upomíná na legendární práci Miroslava Šaška nebo na avantgardní estetiku. Učí děti pozornosti pro velké stavby, soucitu s nejmenšími tvory, důvěře ve fantazii i odvaze jít proti vkusu většiny.