Podle jedněch tragická epocha spojená s násilnou rekatolizací a emigrací elit. Podle druhých čas monumentální barokní kultury a vzdělanosti, doba, kdy se české země opět otevírají světu a dohánějí opoždění způsobené dramatickými konfesijními a nacionálními střety. Bez ohledu na hodnoticí stanoviska platí, že stopy baroka v české krajině jsou dodnes nepřehlédnutelné a že i misi Tovaryšstva Ježíšova často provázelo horoucí vlastenectví, jak dokazuje například působení slavného jezuitského historika Bohuslava Balbína.
Přehledný a vyvážený pohled na dobu, kterou jsme si podle Jiráskova románu uvykli nazývat temnem, přináší ve druhém svazku Stručných historií historička Ivana Čornejová, přední odbornice na dějiny jezuitského řádu a pražské univerzity.
Ivana Čornejová (1950) se zabývá především 17.–18. stoletím, církevními dějinami a dějinami školství. Kromě několika desítek odborných studií se autorsky podílela například na knihách Životopisný slovník pražské univerzity. Filozofická a teologická fakulta 1654–1773 (spolu s Annou Fechtnerovou), Kapitoly z dějin pražské univerzity 1622–1773, Tovaryšstvo Ježíšovo. Jezuité v Čechách, Dějiny Univerzity Karlovy II. 1622–1802, Velké dějiny zemí Koruny české VIII. (spolu s Jiřím Mikulcem, Jiřím Kašem a Vítem Vlnasem) nebo na tematickém svazku Velkých dějin zemí Koruny české věnovaném školství a vzdělanosti.