Taška zatím zeje prázdnotou.

Deníky, memoáry
"Ne, vůbec to není akční ani adrenalinové. Nezachraňuji cizí životy přímou masáží srdce," říká lékárník Stanislav Havlíček o svém působení v nemocnici v Agoku. I když se misi snaží zlehčovat, bez Standova bystrého úsudku a pečlivé práce by Lékaři bez hranic tolik lidských životů nezachránili. Rozvrhl zásobování agocké lékárny na devět měsíců dopředu, připravil správný protijed na hadí uštknutí nebo namíchal tišící lék pro ošklivě popálenou holčičku. Nic ale nebylo tak těžké, jako když Tomáše Šebka učil pěstovat rajčata.

V jeho zápiscích se čtenář podívá i na Komorské ostrovy, po nichž Havlíček putoval během své povinné dovolené. To vše doprovází svérázný humor a kouzlo osobnosti, díky kterému si Havlíček vyzkoušel i roli kazatele v africkém kostele. Co bylo to nejhorší, s čím se během půlroku v Agoku musel vyrovnat, a proč ho v Jižním Súdánu přejmenovali na Syna buvola?

264 stránek 264 stránek
V2-paperback 130x200 V2-paperback 130x200
5/2019 5/2019
978-80-7432-973-9 ISBN 978-80-7432-973-9

V e-shopu jsme titul vyprodali, ale zkuste vaše oblíbené knihkupectví.

Stanislav Havlíček

Stanislav Havlíček

Standa Havlíček (* 1973) vyjel na první misi s Lékaři bez hranic v roce 2016, Zavedla ho do Agoku v Jižním Súdánu, kde vedl lékárnu a učil Tomáše Šebka (neúspěšně) zalévat rajčata. Vystudoval Farmaceutickou fakultu na Univerzitě Karlově, mezi lety 2007?2011 byl prezidentem České lékárnické komory. Na svou druhou misi se vypravil do Bangladéše, projektu zaměřeného na pomoc etnické menšině Rohingů.