Bůh nehraje se světem v kostky, prohlásil Albert Einstein. Na což by mu Benjamín Labatut odpověděl, že Bůh možná ne, ale ďábel ano. Strašlivá závrať je románem faktu o vědcích, kteří ve svých oborech učinili převratné objevy – Bohrovi, Heisenbergovi, Schrödingerovi a dalších –, došli však na hranice lidského chápání a poprvé v dějinách dali lidstvu moc zničit sebe sama. Třeba německý chemik Fritz Heber objevil umělá hnojiva, která zachránila lidstvo před hladomory. Vynalezl ale také bojový plyn yperit, který zabil tisíce vojáků v zákopech první světové války, což jeho manželku dohnalo k sebevraždě, již spáchala před jeho očima. Podobně atomy, které roztrhaly Hirošimu a Nagasaki na kusy, nerozštěpily šikovné ruce generálů, ale skupina fyziků vyzbrojených hrstí rovnic.
Dramatický příběh Benjamína Labatuta o určujících momentech dějin vědy nás vrhá do vzrušujícího území mezi fakty a fikcí, pokrokem a zkázou, genialitou a šílenstvím a staví nás před otázku, jestli díky vědě lépe rozumíme světu, nebo ho naopak ztrácíme.
„Tvrdit, že je kniha jen ódou na jakousi smyšlenou mužskou genialitu, znamená ignorovat jedno z jejích zásadních sdělení. (…) Také v Labatutově příběhu jsou vědci pouhé figurky, často se nedokáží zastavit a díky svým objevům prožívají extázi. Čtenář sdílí jejich nadšení a zároveň tuší, jakou hrůzu s sebou přináší. Kniha tak především vypráví o hledání hranice mezi rozumem a jakousi zvrácenou spiritualitou.“
Benjamín Labatut (1980) se narodil se v nizozemském Rotterdamu. Dětství prožil v Haagu a Buenos Aires a ve čtrnácti letech se s rodiči přestěhoval do Santiaga de Chile. Jeho povídkový debut La Antártica empieza aquí (Tady začíná Antarktida, 2009) získal Cenu Caza de Letras. Poté vydal romány Después de la luz (A pak bylo světlo, 2016) a Strašlivou závrať, která byla nominována na Mezinárodní Bookerovu cenu a byla přeložena do více než deseti jazyků.