Může se člověk neustále měnit, aniž by ztratil sám sebe? Ještě mu nebylo třicet, přesto za sebou má několik životů. Zažil dětství v extrémní chudobě, stud za vlastní původ i za sexuální orientaci. Utekl z vesnice do města, kde se už jako náctiletý na gymnáziu snaží co nejvíc vzdálit svým kořenům. Novou identitu touží najít i později na univerzitách v Amiensu a Paříži. Jako spisovatel zažívá nevídaný úspěch, těší se zájmu médií, neustále cestuje a vypráví o svém životě. Pozornost a uznání jsou zpočátku návykové, vždyť přesně o tomhle snil. Jenže postupně se dostavuje únava a znechucení vlastním životem, nejraději by od všeho znovu utekl a pokračoval v nekonečném přetváření sebe sama.
Hluboce osobní a dojemný román je největším dílem literární hvězdy od vydání Skoncovat s Eddym B. Kritika i čtenáři ho ocenili jako pozoruhodný návrat autora, který má co říct a nešetří ani sám sebe.
„Skutečnost, že nejde o životní kalkul, ale o promyšlenou kompozici, dělá z tohoto čerstvého třicátníka ohromující zjev současné evropské literatury. Přes příběhy těla a tělesnosti vypráví ve všech svých knihách o znevýhodněném dětství, nefunkčním sociálním systému, konzervativním venkovu, nevzdělanosti uprostřed kolébky filozofie, utrpení jinakosti, homosexualitě, o násilí všemožných podob a především o puzení ke změně.“
Édouard Louis (1992) je jeden z nejvýraznějších hlasů současné evropské literatury. Ve svých románech propojuje osobní příběh se sociologickou analýzou společnosti a zkoumá témata chudoby, třídních nerovností, násilí a identity. Jeho díla jsou překládána do desítek jazyků a řadí se mezi nejdiskutovanější texty současnosti. Román Zhroucení, který je posledním dílem rodinné fresky, získal v roce 2024 prestižní Prix littéraire Les Inrockuptibles.