Frajeři z knihy Opilé banány jsou zpátky, po dvaceti letech se znovu sešli v plné polní a jako by se za ty roky nic nezměnilo. Právníka Honzu Břečku dovedli k oltáři opilého, Víťovi s sebou na výlet musí vzít aspoň nafukovací pannu a Jirka Ptáčník hraje ve filmech, kde mu nejlíp ze všeho jdou mrtvoly. A Petr nějak nevědomky sešel na cestu vyšlapanou alkoholickým otčímem Béďou. Touhu někam pláchnout má tohle mužstvo pořád stejnou. Tentokrát to ale vezmou po vodě. Jejich vtipné a trapné eskapády plynou příběhem stejně jako gumový člun naložený namísto posádky basou piv. Kafe se tam pije jedině ovoněný rumem a čeká se, až všechno uschne a kocovina vyprchá. A i když člověka pozře jez, cestou po proudu poztrácí parťáky, nebo když se kvůli rybičkou prodloužený čáře života nedozví datum svý smrti, není důvod k panice. Občas se totiž může mimo ocitnout každej z nás a zkrátka nikdo nikdy neví.
Petr Šabach (1951–2017) je jedním z nejčtenějších českých spisovatelů. Jeho sbírky povídek a novely jako Hovno hoří (1994), Babičky (1998) nebo Občanský průkaz (2006), vydávané od začátku 90. let Pasekou, jsou považovány za moderní klasiku. Šabachovy knihy se staly náměty divácky populárních filmů Šakalí léta, Pelíšky, Pupendo a U mě dobrý. Autor vystudoval střední knihovnickou školu a teorii kultury na FF UK, během normalizace byl zaměstnán jako technický redaktor, metodik, noční hlídač, inventurník či odborný referent. V 80. letech začal publikovat v Mladé frontě, Práci, Tvorbě a v jiných periodikách, první knihu, sbírku povídek Jak potopit Austrálii, vydal roku 1986. V roce 2016 získal Cenu Karla Čapka udělovanou českým PEN klubem.