Tereza si nikdy nemyslela, že bude mít pleš dřív než její kluk. Neuměla si představit, že se jí bude stýskat po culíku, který ji lechtal na zádech. A už vůbec by ji nenapadlo, že blízké okolí i lidé na ulici jí budou vyjadřovat podporu v domnění, že si prochází chemoterapií. Když kvůli autoimunitní nemoci přišla během několika měsíců o všechny vlasy, musela se vyrovnat s novým vzhledem, s pocitem ztráty ženskosti i s nabídkou paruk. A změnila pohled na vztahy, práci a především na sebe.
Koloběh vyšetření a planých nadějí přinesl spoustu situací, na které se autorka dokáže podívat s nadhledem a humorem. Svůj první rok bez vlasů líčí ve svěžím díle, které i díky nevšední kresbě a citlivému zpracování od Štěpánky Jislové navazuje na bohatou tradici autobiografického komiksu ze světa.
Štěpánka Jislová (1992) vystudovala Fakultu designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni a své krátké komiksové příběhy publikovala od roku 2013 v řadě domácích i zahraničních sborníků. Podílela se na komiksech Češi (2016), Milada Horáková (2020), Hon na Macbetha (2022) nebo Supro: Hrdinové na dluh (2023). Komiks Bez vlasů (Paseka 2020), který kreslila podle autobiografických zážitků Terezy Drahoňovské, získal cenu Muriel pro nejlepší komiks roku.
Terezu Drahoňovskou (1990) už dávno omrzelo nošení paruky, nepřestalo ji ale bavit o alopecii mluvit a zodpovídat zvídavé otázky. Vystudovala žurnalistiku a mediální vědy na FSV UK, založila se Štěpánkou Jislovou sdružení Laydeez do Comics Praha, které propaguje tvorbu komiksových autorek.