Taška zatím zeje prázdnotou.

Chodba

Po milování je přemůže vysílení o velikosti všehomíru. Kerttu usne. Olli bdí nad jejím spánkem.

V jednu chvíli Kerttu stáhne ruku z Olliho krku, otočí se a vzdychne. Je bledá, ale vypadá klidná. Dýchá opět relativně snadno, i když mělce a rychle. Na světlé pleti jsou dobře patrné stopy Olliho zubů, přesně jak Kerttu chtěla. Olli sám má hluboké krvavé šrámy na zádech a na žebrech. Doufám, že stopy mých nehtů ti budou na pohřbu připomínat jedno: v příběhu naší lásky není podstatné, že jsem umřela, nýbrž že jsem žila tebou a pro tebe…

Kerttu se ve spánku usmívá. Olli se usmívá na spící ženu. Chvilku je všechno, jak má být.

Po chvíli váhání Olli vklouzne do trepek a sejde do přízemí. Zajde si na toaletu, vypije sklenku minerálky, sní hrušku a posadí se v jídelně ke stolu k počítači. Mohl by využít pár minut, aby se podíval na Facebook, když teď Kerttu spí a nabírá síly.

Na profilu Aino se objevila nová fotka z dovolené. Aino a syn se dívají přímo do objektivu, sežehnutí sluncem a vyčerpaní. Jejich pohledy se ptají: Proč už nemůžeme domů?

V-částice rozpouštějí Olliho provinilost. Ukazují ho ve filmovém světle: šéfredaktor Olli Suominen uhranutý zadáním, které mu stanovili únosci, je možná jako cinematická postava sobec a do jisté míry i zrádce, ale všechno se děje kvůli velké životní lásce a cinematický člověk nic nezmůže s dramatickými zemětřeseními ve skutečném světě, když takový čas nadejde. Miluj, trp a zapomeň.

Pak zjistí, že má na Facebooku nového přítele: Karri con firmed you as a friend on Facebook.

Olliho zamrazí. Ruce ztratily cit a nějakou dobu zůstávají necitelné. Jde si zapálit cigaretu, několikrát z ní potáhne a vrátí se k počítači podívat se na profil Karriho Kultanena.

Profilovou fotkou je fotografie sochy, která zobrazuje krásného mladého člověka ležícího na břiše. Olli si vzpomene, že sochu viděl na vlastní oči v Louvru. Její název zní Spící Hermafrodítos. Sochař Bernini ji vytvořil někdy v 17. století na objednávku kardinála. Postava má ženská ňadra a penis, což Olliho při spatření díla uvedlo do rozpaků, zatímco francouzští nakladatelé a švédský knižní agent, kteří tam byli s ním, vyprskli smíchem.

Olli se dívá na Karriho úvodní informace, v nichž chybí datum narození, pohlaví i rodné město. Zobrazuje se pouze oblíbený citát, který Olli pozná, je z Ovidiových Proměn:


Jinoch však vzdoruje dál a odpírá touženou rozkoš nymfě; ta naléhá stále, naň celým svým tělem se tiskne, tulí se k němu a praví: „A třeba se vzpírej, zlý chlapče, nemůžeš uniknout přec! To rozkažte, bozi, ať nesmí odloučit žádný den jej ode mne, od něho mne zas!“


Bohové splnili prosbu a spletená obou jich těla v jediné tělo se spojí a obdrží podobu jednu, jakou vidívá ten, kdo větev roubuje s větví: obě srůstají spolu a s růstem pospolu sílí. Jakmile objetím pevným se jejich sloučily údy, oni už nejsou dva, však mají podobu dvojí, nejsou již muž ani žena, hned tím, hned oním se jeví.


Na profilu je několik aktualizací statusu, ale skoro žádné komentáře. Pravda, Karri má na Facebooku jen pět přátel: Olliho, Aino a sourozence Blomroosovy. Poslední aktualizace je týden stará, napsaná v nočním čase: Karri Kultanen se právě probudil a snaží se, aby vedle sebe nevzbudil spícího muže a jeho malou nymfu.

Pod statusem stojí: To se líbí Anne Blomroosové.

Předchozí status je z jara více než před rokem:

Karri Kultanen odehrál dva kluky ze stolu, ale ušetřil světlou pikovou dámu. Pod tím stojí: To se líbí Anne Blomroosové a 2 dalším.Ti dva další jsou Riku a Julian Blomroosovi.

Anne navíc připsala komentář: Myslím, že se moji milovaní bratři neurazí, když je přiberu do toho našeho cinematického projektíku (podle mého je to spíš romantická komedie, chvílemi možná nepatrně černá) a udělám z nich alespoň v očích jedné osoby menší omezence, než ve skutečnosti byli.

Ollimu spadla cigareta na stůl. Zvedne ji, setře popel na zem a tahá dlouhými šluky, zatímco se snaží pochopit.

Když vespod obrazovky najednou vyskočí rámeček chatu, na jehož horním okraji je fotka spícího Hermafrodíta a jméno Karriho Kultanena, Olli se tak vyleká, že nahlas zakleje.

Samozřejmě věděl, že se na Facebooku dá chatovat. Jen to prostě nikdy nevyzkoušel. Jemu dost moderní připadají už zprávy na sociální síti.

V textovém poli stojí: Ahoj, kamaráde.

Olli by chtěl vykřiknout. A zaklapnout počítač. Nicméně napíše: Karri?

Odpověď: Jo. Musíme si promluvit.

Olli zavrtí hlavou: ne, ne, ne, opravdu si nechce promluvit, nechce o Karrim vůbec nic vědět. Jeho roztřesené prsty však vyťukají: Kde jsi?

Načež si sám sobě mumlavě odpoví: „Kde bys tak řekl, Sherlocku…“ Aniž počká na odpověď, vstane od počítače, rozběhne se po schodech nahoru a vletí do ložnice.

Kerttu sedí potmě na okraji postele. Je nahá. Notebook na nočním stolku je rozevřený. Obrazovka osvětluje její bledý obličej.

Kerttu se podívá na Olliho a řekne: „Příteli drahý, začíná čas posledního dějství.“

Nezní to, jako by mluvila Kerttu. Nesedí ani držení těla a pohled. V očích se zračí jak cosi cizího, tak i vzdáleně povědomého.

Ollimu se udělá zle.

Olli mrští Karrimu do klína župan a vybídne ho, ať si alespoň zakryje ženské tělo, které si troufale a bez svolení přisvojil. Potom ho odvede do přízemí, protože ho nechce v ložnici ani o vteřinu déle.

Karrimu se na Kerttiných nohou kráčí těžko, jsou ztuhlé a necitlivé. Olli ho musí na schodech podpírat. Je z toho na rozpacích. Je vděčný za silné záření V-částic v domě, situace mu tak připadá alespoň trochu smysluplnější, než ve skutečnosti je.

Usadí se proti sobě u jednoho stolu v přízemí. Je šero, svítí jen malá nástěnná lampička. Vítr chrstá déšť do černého okna. Olli si zapálí cigaretu a nabídne také Karrimu.

Ten zavrtí hlavou a řekne: „Díky, ale já nekouřím. To je Kerttin zlozvyk, nikoliv můj.“

Olli vyfukuje kouř přes stůl.

„Copak na tom ještě záleží?“ řekne potichu. „Kerttu je nemocná. Žena, kterou miluju, má před sebou možná jen několik dnů života, potom zemře. Karri, chtěl bych říct, že tě rád vidím, ale ty jsi strašidlo. Před třiceti lety jsme tě nechali v tajných chodbách, já a Kerttu. Co děláš teď tady? Mohl bys projevit alespoň trochu ohledu a nechat nás v klidu se rozloučit.“

„Je mi líto,“ říká Karri smířlivě Kerttinými ústy, „Kerttu skutečně zemře. Přesně vzato zítra, s příchodem rána. Naposled se nadechne v tvé náruči a zemře dokonale šťastná, protože se už nebude muset bát, že zůstane v životě bez tebe. Filmově krásný konec. Je to můj dárek pro ni.“

„Jak šlechetné,“ zašeptá Olli zděšeně. „Přemýšlel jsi, že bys něco věnoval i mně?“

Zlatovlasý muž dělá, jako by si Olliho nenávistnosti nepovšiml, naopak se plaše usmívá.

Olli se snaží zahlédnout skrze Kerttu Karriho, a když se mu to nedaří, podívá se raději stranou.

„Přemýšlel,“ řekne Karri. „Ve jménu starého kamarádství, a protože si tě vážím, ti povím, co se stane. To ti jistě pomůže líp se vypořádat se smutným koncem. Je zbytečné tě nadále klamat. Vždyť tohle naše představení předepsal scénář kvůli Kerttu.“

Olli očividně nevypadá příliš vděčně, neboť Karrimu se oči zalijí slzami.

„Ach, Olli,“ vzdychne do hřbetu své ruky. „Nutíš mě cítit se jako filmový ničema, který hrdinovi odhalí své falešné plány těsně před jejich uskutečněním. Kerttu je pro mě velmi důležitá, vždyť já jsem ji stvořil ze sebe, pro tebe. Naštěstí i ze mne zbylo cosi, co v pozadí našeptává. Kerttu mě považuje za své filmové vnitřní já. Beze mne by zůstala domácím mazlíčkem v Riu de Janeiru a dříve nebo později by umřela na operačním stole. A v letní vile Anne Blomroosové jsem musel zasáhnout do té její absurdní výpravy za pomstou a Kerttu zachránit.“

„Kerttu není vrah,“ poznamená Olli úsečně.

Karri chvíli mlčí a pak řekne vážně: „Ta tvoje nevinná malá Kerttu by Anne Blomroosovou samozřejmě odstřelila bez mrknutí oka. Ušetřila by ale ty hloupé bratry, a proto by ji čekalo zatčení. Byla by obviněna z vraždy a odsouzena na doživotí. To jsem nemohl připustit. Proto jsem ji odstrčil, Rikua s Julianem zastřelil a s Anne Blomroosovou uzavřel obchod.“

„Obchod?“

Karri přikývne. Oči se mu projasní. „Už dlouho jsem chtěl Kerttu nějak splnit její největší sen. Teď jsem viděl dobrou příležitost. Domluvili jsme se, že Anne využije své rozsáhlé finanční zdroje a zařídí, aby Kerttu mohla s tebou strávit zbytek života a zažít dokonalé štěstí a lásku. A že po filmově krásném konci…“

Olli víc slyšet nechce. „Karri, děkuju ti, že jsi mě přišel připravit na smrt mé nejdražší,“ vyhrkne, zatímco potřásá hlavou, „ale snad chápeš, že bych teď opravdu chtěl…“

Karri se k němu nakloní, dotkne se jeho ruky a řekne:

„Olli, klidně mi můžeš říkat Karri, neurazím se, ale Karri není o nic skutečnější než Kerttu. Ta byla stvořena v tajných chodbách jako talentovaná a nádherná dívka, kterou bys mohl milovat. Karri zas byl omezený, plachý kluk, kterého pro sebe vychovala Anna Kultanenová. Jeden i druhý jsou méně než půlka skutečnosti, pro niž musejí vyklidit prostor.“

Olli se dívá na Karriho a vážně nedokáže poslouchat jeho řeči. Noci ještě stále zbývá dost, ale od východu se na ně už valí jasná fronta rána. Zapálí si novou cigaretu a otírá si slzy z tváří, zatímco Karri šeptá, co se bude dál dít:

„Kerttu definitivně zkolabuje někdy dopoledne, a když se spolu rozloučíte, ona dá vale životu a skoná. Dorazí lékař, prohlásí ji za mrtvou a přikryje ji prostěradlem, jak se to dělá ve filmech my oba víme, že by to Kerttu ocenila. Potom Oksanen pronese svou repliku. Ta bude sentimentální a otřepaná, ale dovol mu ji. Na špičkového chemika je překvapivě nadšený ochotník a ve službách Anne Blomroosové nemívá moc často příležitost zahrát si drama. Pak odejdeš z domu a tvoje role v příběhu skončí. Během závěrečných titulků jestli mi dovolíš to vyjádření náš lékař dá nebožce protijed a…“

Olli popadne Karriho za ruku a přísně se na něho podívá: „Protijed?“

Karri uhne před jeho pohledem a vyvlékne ruku ze sevření. „Ano, v těch injekcích, co jí dáváš, je vlastně sloučenina, která ochromuje činnost nervové soustavy, zpomaluje životní funkce a nakonec je téměř zastaví.“

Pak jakoby mimochodem dodá: „Jakmile protilék znovu nastartuje životní funkce, Kerttu už nebude a od té chvíle tu budu já.“

Olli na Karriho upřeně hledí.

Karri pookřeje a vesele pokračuje: „Ty a já se určitě sejdeme za dva týdny na pohřbu Kerttu Karaové na starém jyväskylském hřbitově. Považujme to za jakýsi epilog. Tehdy budu vypadat jinak než teď. Říkal jsem si, že si nechám zkrátit vlasy a obarvit je na černo.“

„Ale já Kerttu miluju,“ vzdychne Olli.

„A Kerttu miluje tebe,“ řekne Karri, oči mu září. „K tomu byla stvořena. Miluje tě horoucněji, než si vůbec umíš představit. A za ty poslední týdny, ve stínu blížícího se věčného odloučení jsi ji i ty miloval tak silně, že to stačilo, abys ji učinil šťastnou. Ale nejpozději za rok, za dva by tvoje city neodvratně ochably, zatímco její láska by hořela tak jako dřív… To by zabilo její duši.“

Karriho silně rozhodný a vzrušený způsob mluvy Ollimu přivane na mysl závěrečnou scénu z Casablankya Humphreyho Bogarta, jak přesvědčuje Ingrid Bergmanovou, že se musí vzdát jejich lásky a nastoupit do letadla se svým manželem.

Karri chvíli mlčí a pak dodá: „Teď určitě chápeš, proč se všechno musí odehrát podle scénáře.“


Olli se snaží přemýšlet.

Dívají se na sebe. Karri čeká na jeho souhlas. Olli zamáčkne cigaretu a zavrtí hlavou.

Karri se zatváří rozpačitě.

Olli začíná mít dost jeho vetřelecké přítomnosti. Zvedne se, nabere dech, popadne zlatovlasou bytost a odvleče ji ke klavíru. Karri se brání, ale Olli je silnější. „Hraj,“ zavrčí a tiskne rukama útlá ramena.

Karri na něho pohlédne nenávistně zpod zlatých vlasů.

„Olli, neblázni,“ říká. „Musíme si ještě promluvit. Neřekl jsem ti všechno. Nechme Kerttu spát, ať se připraví na poslední velkou scénu svého života.“

Olli obemkne prsty štíhlý krk, vtlačí palce do šíje a stiskne. „Zahraj mi Chopina,“ šeptá. „Jinak všechno skončí už teď a bez možnosti zmrtvýchvstání během závěrečných titulků.“

Karri začne ťukat do kláves se zlomyslným úsměškem a nesnaží se vyloudit žádnou hudbu.

Olli zesílí stisk.

Krásný obličej rudne a dech sípá. Karri se teď snaží doopravdy.

Olli se slzami v očích tiskne šíji čím dál víc.

„Hraj.“

Brnkání se postupně mění v hudbu. Zpočátku se ozve pár správně znějících akordů. Potom několik útržkovitých pasáží.

Když pokoj konečně zaplní jedno z Kerttiných oblíbených nokturen, Olli povolí stisk a nechá ruce sklouznout na její ramena.

„Jak to, že jsem tady?“ zeptá se Kerttu s chraptivým pokašláním, nicméně nepřestává hrát.

„Hlavně, že jsi,“ řekne Olli, políbí ji na šíji a vezme si telefon. „Hraj dál, buď tak hodná. Ze všeho nejvíc chci teď poslouchat Chopina. Zavolám doktoru Oksanenovi. Měl by sem okamžitě přijít. Miláčku, myslím, že tě přece jen vyléčí.“


THE END


Okna se rozjasňují. Oba se vzbudí současně, lehce se pomilují a pak dlouho leží pod přikrývkou přimknuti k sobě. Olliho ruka spočívá na Kerttině levém ňadru. Ukazováček leží na dvorci bradavky a palec lehce mne ňadro ze strany. Olli pod rukou cítí jizvu, a pomyslí si, že ta je tam kvůli němu. Jizva v něm vyvolá nával něhy.

Olli přitiskne obličej ke Kerttině šíji. Dýchá skrze zlaté vlasy a jako by v nich cítil vůni odvráceného úbočí kopce Laajavuori. Vůně zaplní pokoj a jeho odvede zpátky na louku, na kterou vyrazili piknikovat několik dnů poté, co spolu v domě Wivi Lönnové poprvé spali. Podzim tenkrát na jeden den ustoupil a léto naposled zaplálo před zimou.

Svačili ve vysoké trávě a zničehonic se oddali sexu. Byl to spíš jakýsi rituál než neutišitelná vášeň. Kerttu bez jediného slova odložila napůl snědený sendvič s rajčetem zpátky do košíku, rozepnula Ollimu kalhoty, svlékla si kalhotky pod šaty a sedla si mu na klín.

Když se spojili, z útrob země jim zpívaly V-částice a Olli na okamžik vnímal všechny jyväskylské tajné chodby a jejich polohy a trasy, jako by se díval do mapy zakreslené ve své duši.

Jejich louku samozřejmě popisuje Magický průvodce městem . Olli přemítá, jestli tam teď chodí více lidí, když je knížka na trhu a první vydání už prakticky rozebrané. V nakladatelství se od Maiju doslechl, že Jyväskylská cestovní kancelář připravuje na příští léto průvodcované okružní cesty po všech těch magických místech, na nichž se znovu zrodila jeho láska ke Kerttu Karaové. Ta představa Olliho rozesmutňuje, ačkoliv z nakladatelského hlediska je to výborná zpráva.

Kerttu se posadí na posteli, protáhne se, rozzáří se na Olliho, ovine mu ruku kolem krku a políbí ho. Potom otevře počítač a zaktualizuje svůj facebookový status.

Kerttu Karaová je dnes dokonale šťastná!


Před dvěma dny se Kerttu začala rychle zotavovat ze svého neurologického onemocnění, na něž měla zemřít.

Když Olli zavolal doktoru Oksanenovi a sdělil mu, že Kerttu leží na posteli a nedýchá, chemik přispěchal zadeklamovat svůj monolog nad smrtelným lůžkem a pomoci Karrimu vstát z mrtvých.

V předsíni doktorovi došlo, že scénář na poslední chvíli dozná změny.

Olli ho donutil píchnout Kerttu protilék a konstatovat, že jeho pacientka se začala po všech stránkách zotavovat. „Milý pane šéfredaktore, nevím, co říct,“ mumlal Oksanen, když ho Olli vystrkoval Jablíčkovou brankou na deštivou Hämeskou ulici.

Olli nemá v úmyslu povědět Kerttu o Karriho plánech. Kdyby se Karri vrátil strašit do jejího těla, Olli se zachová tak, jak si bude situace žádat.

Teď, když je Kerttu v pořádku, má Olli zase čas myslet i na situaci svého syna a jeho matky.

Má za to, že splnil úkol, který mu Anne Blomroosová zadala, dokonce ještě před prvním sněhem. Ať už Karri říkal cokoliv, Kerttu je i dle svého facebookového statusu dokonale šťastná. Je to tedy oficiálně potvrzeno.

V noci se Olli vykradl do přízemí k počítači a otevřel si Ainin profil. Status byl pro něho úlevou. Zároveň to znamenalo, že by se měl připravit k dořešení rodinných záležitostí.

Aino Suominenová a syn vyrážejí na cestu domů.

Z jeho seznamu facebookových přátel zmizely profily sourozenců Blomroosových. Chvíli nad tím dumal a pak usoudil, že to znamená jediné dotáhl svou věc s Anne Blomroosovou k závěru a není už žádný důvod udržovat další kontakt.

Olli si také ověřil, že se neobjevily žádné aktualizace na Karriho facebookové stránce.

Když se vrátil do ložnice, všiml si, že z Kerttina počítače poblikává světlo. Víko zůstalo pootevřené.

Kerttu spala, Olli víko zaklapl a vlezl do postele.


Je neděle, takže byť Olli musí zajít do nakladatelství vyřídit pár věcí ohledně propagace Magického průvodce městem, mohou jinak strávit celý den spolu. Kerttu má pořád ještě trochu ztuhlé nohy a počasí je chladné. Nicméně oznámí, že půjde s Ollim, chce se s ním projít po městě a držet se za ruku.

Olli má radost.

Nasnídají se. Poté Olli vykouří cigaretu a dívá se arkýřovým oknem ven. Kerttu hraje na klavír Chopina. Valčík číslo 7.

Kerttu se zvedne, posadí se za Olliho a ovine ho rukama.

„Olli,“ zeptá se opatrně, „myslíš, že se pořád budeme milovat stejně moc jako teď?“

Olli vyfoukne kouř do okna a snaží se nemyslet na Karriho slova. Do zahrady se začaly snášet sněhové vločky.

Kerttu čeká na odpověď.

„Miláčku, jsem si jistý, že budeme žít šťastně až do konce našeho života,“ pronese nakonec Olli ovládnut náhlou jistotou. „A až nastane chvíle smrti, odejdeme společně.“


Smrt je oprávněně považována za cinematické vyvrcholení života. Je to silné ukončení všech příběhů, které dotyčný skutečněprožil, a funguje zároveň jako dramatický element, ba dokonce jako bod zlomu v životě těch, kteří dotyčného tak či onak znají.

V závislosti na úhlu pohledu a na kontextu může být smrt citlivě melodramatická, zarážlivě chladná a nestrojená, statečná, šťastná, symbolická, šílená, děsivá, zlověstná, ironická, tragická, či dokonce komická, ale v každém případě dává konečný smysl všemu, co se odehrálo předtím. Jestli je to jen trochu možné, cinematický člověk by měl své smrti věnovat obzvlášť velkou pozornost, aby byla stylová a filmově výjimečná.

(Záběry umíracích scén na následující dvoustraně: Max Schreck ve filmu Upír Nosferatu. Lew Ayres ve filmu Na západní frontě klid. Helen Hayesová ve filmu Sbohem, armádo. James Cagney ve filmu Hříšní andělé. Gregory Peck a Jennifer Jonesová ve filmu Souboj na slunci. Ali MacGrawová a Ryan O'Neal ve filmu Love Story.)
KERTTU KARAOVÁ: FILMOVÝ PRŮVODCE ŽIVOTEM


BĚHEM ZÁVĚREČNÝCH TITULKŮ


Když vycházejí z nakladatelství, Kerttu ho vezme za ruku a táhne k Harju.

„Pojď, chci s tebou vystoupat po Nerových schodech!“ šeptá a Olli ji s úsměvem následuje.

Přejdou přes Univerzitní ulici a vydají se vzhůru po kamenných schodech. Zem přikrývá jinovatka. Sněžení houstne. Stráně začínají bělat.

Kerttu září.

„Je zima, takže bychom teď nahoře u Vodárny měli zajít do restaurace a dát si horké kakao se šlehačkou. Ach, Olli, vždycky se mi protivil chlad, ale dnešní sněžení miluju! Prožili jsme spolu dvě léta, ovšem tohle bude naše první společná zima. Nejlepší zima ze všech!“

Kerttu ho drží za ruku a dál vesele brebentí.

Olli se zadýchává. Srdce má lehké, ačkoliv mu prudce tluče a nohy těžknou.

Skrz padající sníh Olli vidí, že na horním konci schodů zastavuje velké černé auto. Vystoupí z něho dvě ženy a potom ještě dítě. Jedna z žen ukáže směrem k nim. Druhá se s dítětem vydá po schodech dolů.

„Možná odteďka spolu budeme chodit na horké kakao každou zimní neděli,“ plánuje Kerttu. „Začneme vždycky s prvním sněhem a přestaneme, až sníh roztaje… Co je s tebou?“

Olli ztuhl na místě. Kerttu zahalasí smíchem a utahuje si z jeho špatné tělesné kondice.

Aino a syn se zastavili několik schodů nad nimi. Jsou opálení, Aino se tváří otráveně. Syn se dívá na tatínka a usmívá se.

Všichni na sebe upřeně hledí.

Kerttu Olliho pevněji uchopí za ruku. Olli čeká.

I druhá žena se vydala po schodech dolů. Bledá blondýna je táž, s níž Olli prohodil pár slov ve filmovém klubu. Žena se skútrem. Její nohy tápavě hledají, kam šlápnou.

Anne Blomroosová.

Žena umírá, ale je stále filmově elegantní. Zatímco se pomalu blíží, usmívá se unaveně a svěsí jednu ruku.

Aino vrhne na Kerttu lhostejný pohled a řekne Ollimu:

„Tak jsme konečně zpátky. To teda byla cesta. Ta žena, co nás přivezla, se ale tváří zklamaně. Mám ti od ní vyřídit něco v tom smyslu, že jsi měl dodržet scénář, ale nedodržel.“

„Táta snědl hrušku a zapomněl,“ zamumlá syn s nakrčeným obočím.

Olliho zebe.

Aino pohladí chlapce po hlavě. „Jo, tak to ta teta říkala,“ přisvědčí a pak pokračuje: „Podle ní druhá část nějaké dříve uzavřené dohody zůstala neuskutečněná, což má také vliv na vaši úmluvu… Ale to se mě asi netýká. Huh, to byla cesta! Později si o všem popovídáme. Právě teď chceme s klukem co nejrychleji domů, musíme si dát sprchu. Tak co, Olli, přijdeš se domů najíst, nebo máš zase rozdělanou nějakou nakladatelskou věc?“

Olli pokrčí rameny. Podívá se letmo na Kerttu.

Ta mu odpoví tázavým pohledem a pořád mu svírá ruku. Sněžení odežene okolní svět z dohledu. Všechno zmizí, kromě jich pěti a masivních kamenných schodů, ale i ty se postupně pokrývají sněhem.

Anne Blomroosová se zastaví několik schodů nad nimi a pozvedne obě ruce. Olli si stihne pomyslet, že černá věc v jejích rukou vypadá tak trochu jako pistole, načež mu uši ohluší rána.

Syn se skácí na schody, jako by do něho někdo strčil, a válí sudy až k Olliho nohám.

„Co blbneš,“ ujede Ollimu.

Druhá rána probere Aino, jako by si zrovna vzpomněla, že něco nechala na puštěném sporáku. Rozhodí ruce, načež se schoulí, padne na břicho před Olliho a chytí ho za levou botu.

Olli hledí ohromeně nejprve na Aino a pak na botu. V uších mu hvízdá. Jakoby odněkud z dálky k němu doléhá Annin hlas:

„Po krásném konci měl Karri přijít ke mně a odvést mě zpátky do tajných chodeb,“ říká. „To bylo moje největší a jediné přání na tomhle světě. Ach, Olli. Vždyť ty bys měl vědět, že se nesluší brát dívce její jediný sen.“

Ozve se třetí rána.

Kerttu vzdychne a sesune se bokem na schody, aniž se pustí Olliho ruky. Zelené oči zírají na Olliho s rozšířenými zornicemi, ústa lapají po dechu.

Do prvního sněhu na schodech se začíná mísit cosi červeného.

Olli se otočí na Anne.

Ta se na něho dívá s pozvednutou pistolí a slzami v očích. Sněžení houstne čím dál víc.

Okamžik je ten nejfilmovější.



Po milování je přemůže vysílení o velikosti všehomíru. Kerttu usne. Olli bdí nad jejím spánkem.

V jednu chvíli Kerttu stáhne ruku z Olliho krku, otočí se a vzdychne. Je bledá, ale vypadá klidná. Dýchá opět relativně snadno, i když mělce a rychle. Na světlé pleti jsou dobře patrné stopy Olliho zubů, přesně jak Kerttu chtěla. Olli sám má hluboké krvavé šrámy na zádech a na žebrech. Doufám, že stopy mých nehtů ti budou na pohřbu připomínat jedno: v příběhu naší lásky není podstatné, že jsem umřela, nýbrž že jsem žila tebou a pro tebe…

Kerttu se ve spánku usmívá. Olli se usmívá na spící ženu. Chvilku je všechno, jak má být.

Po chvíli váhání Olli vklouzne do trepek a sejde do přízemí. Zajde si na toaletu, vypije sklenku minerálky, sní hrušku a posadí se v jídelně ke stolu k počítači. Mohl by využít pár minut, aby se podíval na Facebook, když teď Kerttu spí a nabírá síly.

Na profilu Aino se objevila nová fotka z dovolené. Aino a syn se dívají přímo do objektivu, sežehnutí sluncem a vyčerpaní. Jejich pohledy se ptají: Proč už nemůžeme domů?

Včástice rozpouštějí Olliho provinilost. Ukazují ho ve filmovém světle: šéfredaktor Olli Suominen uhranutý zadáním, které mu stanovili únosci, je možná jako cinematická postava sobec a do jisté míry i zrádce, ale všechno se děje kvůli velké životní lásce a cinematický člověk nic nezmůže s dramatickými zemětřeseními ve skutečném světě, když takový čas nadejde. Miluj, trp a zapomeň.

Pak zjistí, že má na Facebooku nového přítele: Karri confirmed you as a friend on Facebook.

Olliho zamrazí. Ruce ztratily cit a nějakou dobu zůstávají necitelné. Jde si zapálit cigaretu, několikrát z ní potáhne a vrátí se k počítači podívat se na profil Karriho Kultanena.

Profilovou fotkou je fotografie sochy, která zobrazuje krásného mladého člověka ležícího na břiše. Olli si vzpomene, že sochu viděl na vlastní oči v Louvru. Její název zní Spící Hermafrodítos. Sochař Bernini ji vytvořil někdy v 17. století na objednávku kardinála. Postava má ženská ňadra a penis, což Olliho při spatření díla uvedlo do rozpaků, zatímco francouzští nakladatelé a švédský knižní agent, kteří tam byli s ním, vyprskli smíchem.

Olli se dívá na Karriho úvodní informace, v nichž chybí datum narození, pohlaví i rodné město. Zobrazuje se pouze oblíbený citát, který Olli pozná, je z Ovidiových Proměn:


Jinoch však vzdoruje dál a odpírá touženou rozkoš nymfě; ta naléhá stále, naň celým svým tělem se tiskne, tulí se k němu a praví: „A třeba se vzpírej, zlý chlapče, nemůžeš uniknout přec! To rozkažte, bozi, ať nesmí odloučit žádný den jej ode mne, od něho mne zas!“


Bohové splnili prosbu a spletená obou jich těla v jediné tělo se spojí a obdrží podobu jednu, jakou vidívá ten, kdo větev roubuje s větví: obě srůstají spolu a s růstem pospolu sílí.Jakmile objetím pevným se jejich sloučily údy, oni už nejsou dva, však mají podobu dvojí, nejsou již muž ani žena, hned tím, hned oním se jeví.


Na profilu je několik aktualizací statusu, ale skoro žádné komentáře. Pravda, Karri má na Facebooku jen pět přátel: Olliho, Aino a sourozence Blomroosovy. Poslední aktualizace je týden stará, napsaná v nočním čase: Karri Kultanen se právě probudil a snaží se, aby vedle sebe nevzbudil spícího muže a jeho malou nymfu.

Pod statusem stojí: To se líbí Anne Blomroosové.

Předchozí status je z jara více než před rokem:

Karri Kultanen odehrál dva kluky ze stolu, ale ušetřil světlou pikovou dámu. Pod tím stojí: To se líbí Anne Blomroosové a 2 dalším. Ti dva další jsou Riku a Julian Blomroosovi.

Anne navíc připsala komentář: Myslím, že se moji milovaní bratři neurazí, když je přiberu do toho našeho cinematického pro­ jektíku (podle mého je to spíš romantická komedie, chvílemi možná nepatrně černá) a udělám z nich alespoň v očích jedné osoby menší omezence, než ve skutečnosti byli.

Ollimu spadla cigareta na stůl. Zvedne ji, setře popel na zem a tahá dlouhými šluky, zatímco se snaží pochopit.

Když vespod obrazovky najednou vyskočí rámeček chatu, na jehož horním okraji je fotka spícího Hermafrodíta a jméno Karriho Kultanena, Olli se tak vyleká, že nahlas zakleje.

Samozřejmě věděl, že se na Facebooku dá chatovat. Jen to prostě nikdy nevyzkoušel. Jemu dost moderní připadají už zprávy na sociální síti.

V textovém poli stojí: Ahoj, kamaráde.

Olli by chtěl vykřiknout. A zaklapnout počítač. Nicméně napíše: Karri?

Odpověď: Jo. Musíme si promluvit.

Olli zavrtí hlavou: ne, ne, ne, opravdu si nechce promluvit, nechce o Karrim vůbec nic vědět. Jeho roztřesené prsty však vyťukají: Kde jsi?

Načež si sám sobě mumlavě odpoví: „Kde bys tak řekl, Sherlocku…“

Zebe ho, uši svrbí a zvedá se mu žaludek. Čas plyne. Olli soudí, že spoludiskutér zatím zvažuje chod jeho myšlenek.

Nakonec se na obrazovce objeví text: Olli, kamaráde, je mi líto, ale přichází čas posledního dějství.


Když Olli vstoupí do ložnice, Kerttu se choulí na kraji postele. Ruce svěšené do klína, celá se třese. Notebook na nočním stolku je rozevřený a obrazovka osvětluje její bledý obličej. „Asi jsem si ve spánku pustila počítač,“ řekne Kerttu potichu. „Možná jsem se chtěla kouknout na Facebook. Ale nezvládnu to. Jsem celá prokřehlá. Nohy mám jak z ledu.“

V jejích očích se teď nezračí ani náznak zeleně, vystřídala ji říjnová tma.

Olli jí pomůže lehnout si do postele a přikryje ji. Kerttu dýchá ztěžka, tep má nepravidelný.

„Můžu ti pro zahřátí třít nohy,“ slíbí Olli a podívá se ven z okna. „Ale nejdřív vypneme počítač…“

Kolem domu se stahuje blížící se zimní tma. Podle předpovědi počasí může kdykoliv napadnout první sníh.

Kerttu ho chytí za ruku a zašeptá: „Ne, nech ho puštěný. Potřebuju Facebook… Nepovažuj mě, miláčku, za blázna, ale chci tam nechat vzkaz na rozloučenou všem známým na světě, až budu cítit, že se blíží konec… Ještě musím promyslet, co napíšu. Olli, že mi pak pomůžeš?“

Olli hladí zlaté vlasy a přikyvuje, protože není schopen nic říct. Jako by se mu někdo pokoušel vyrvat hrudní kost. Kvůli Kerttu se však musí udržet pohromadě až do konce. Kvůli Kerttu a samozřejmě i kvůli rodině.

„No tak dobrá,“ zašeptá nakonec. „Ale to ještě není věc dnešní noci, kdepak. Do zítřka je ještě čas. Počkáme společně na ráno.“


Smrt je oprávněně považována za cinematické vyvrcholení ži­ vota. Je to silné ukončení všech příběhů, které dotyčný skutečně prožil, a funguje zároveň jako dramatický element, ba dokonce jako bod zlomu v životě těch, kteří dotyčného tak či onak znají.

V závislosti na úhlu pohledu a na kontextu může být smrt citlivě melodramatická, zarážlivě chladná a nestrojená, statečná, šťastná, symbolická, šílená, děsivá, zlověstná, ironická, tragická, či dokonce komická, ale v každém případě dává konečný smysl všemu, co se odehrálo předtím. Jestli je to jen trochu možné, cinematický člověk by měl své smrti věnovat obzvlášť velkou pozornost, aby byla stylová a filmově výjimečná.

(Záběry umíracích scén na následující dvoustraně: Max Schreck ve filmu Upír Nosferatu. Lew Ayres ve filmu Na západní frontě klid. Helen Hayesová ve filmu Sbohem, armádo. James Cagney ve filmu Hříšní andělé. Gregory Peck a Jennifer Jonesová ve filmu Souboj na slunci. Ali MacGrawová a Ryan O'Neal ve filmu Love Story.)
KERTTU KARAOVÁ: FILMOVÝ PRŮVODCE ŽIVOTEM


Okna se rozjasňují. Oni leží pod přikrývkou a tisknou se k sobě. Dům div nepuká tichem. Ani doktor, jehož Olli přivolal v šest hodin, nevyluzuje v přízemí žádný zvuk. Možná si čte knihu, kterou si s sebou přinesl, byla to nějaká divadelní hra.

Olliho ruka spočívá na Kerttině levém ňadru. Ukazováček leží na dvorci bradavky a palec lehce mne ňadro ze strany. Olli pod rukou cítí jizvu a pomyslí si, že ta je tam kvůli němu.

Olli přitiskne obličej ke Kerttině šíji. Dýchá skrze zlaté vlasy a jako by v nich cítil vůni odvráceného úbočí kopce Laajavuori. Vůně zaplní pokoj a jeho odvede zpátky na louku, na kterou vyrazili piknikovat několik dnů poté, co spolu v domě Wivi Lönnové poprvé spali. Podzim tenkrát na jeden den ustoupil a léto naposled zaplálo před zimou.

Svačili ve vysoké trávě a zničehonic se oddali sexu. Byl to spíš jakýsi rituál než neutišitelná vášeň. Kerttu bez jediného slova odložila napůl snědený sendvič s rajčetem zpátky do košíku, rozepnula Ollimu kalhoty, svlékla si kalhotky pod šaty a sedla si mu na klín.

Když se spojili, z útrob země jim zpívaly V-částice a Olli na okamžik vnímal všechny jyväskylské tajné chodby a jejich polohy a trasy, jako by se díval do mapy zakreslené ve své duši.

Jejich louku samozřejmě popisuje Magický průvodce městem. Olli přemítá, jestli tam teď chodí více lidí, když je knížka na trhu a první vydání už prakticky rozebrané. V nakladatelství se od Maiju doslechl, že Jyväskylská cestovní kancelář připravuje na příští léto průvodcované okružní cesty po všech těch magických místech, na nichž se znovu zrodila jeho láska ke Kerttu Karaové. Ta představa Olliho rozesmutňuje, ačkoliv z nakladatelského hlediska je to výborná zpráva.

Vznáší se na pomezí snu a představuje si, že jsou nejprve na louce a potom v Tourule, v domě na okraji říčního údolí. Probere ho Kerttino zasténání.

Jeho levé koleno je už dlouho mezi Kerttinými stehny. Noha mu začíná dřevěnět, ale netroufá si ji vysunout, aby Kerttu nerušil.

Kerttu se otočí, ukáže na počítač a vydechne prosbu. Olli jí položí počítač do klína a pomůže rukám na klávesnici. Kerttu provede poslední aktualizaci statusu, zavře počítač a podívá se na Olliho.

Než se Kerttu znovu pohrouží do spánku, Ollimu se zdá, že v jejích zelených očích zahlédl odraz slunce. Když se otočí k oknu, překvapí ho, že obloha je neprostupně šedivá.

Odklidí počítač, oblékne se a usedne na židli vedle postele, aby sledoval, jak ze zlatovlasé ženy vyprchává život. Drží Kerttu za ruku a dívá se na červeně nalakované nehty. Prsty chladnou, obličej bledne, dýchání se zpomaluje a přetrhává. Olli si není jistý, jestli umí správně nahmatat tep, ale připadá mu slabý a nepravidelný a občas úplně mizí.

Hodiny plynou.

Olli sedí, čeká a činí závěry. Ty padají kamsi do jeho nitra, kde čekají na pozdější vyhodnocení.


Kerttu je dlouho zticha a nehybná. Olli se nakloní blíž. V tu chvíli se rty pootevřou a objeví se na nich slabý úsměv.

Kerttu zašeptá: „Olli. Zeptej se mě teď…“

Hlas šelestí jako mrtvé listí ve větru. Ollimu nejprve chvíli trvá, než si uvědomí, co má Kerttu na mysli, a potom stejně dlouho, než se sebere.

Nakonec se mu otázku podaří ze sebe vypravit. Ale Kerttu je už pryč.


THE END


Doktor Helmer Oksanen prohlásí Kerttu Karaovou za mrtvou, načež vzdychne a přetáhne nebožce přikrývku přes obličej. Přikrývka je v bílém saténovém povlaku, takže dojem je ortodoxně filmový.

Olliho zebe. On i doktor jsou v obleku, stojí vedle lůžka ztuhle a vážně, ruce podél boků, oba mají uvázanou kravatu. Kerttu leží pod přikrývkou nahá, se stopami Olliho zubů na kůži.

„Upřímnou soustrast,“ řekne doktor. „Je zřejmé, kolik jste jeden pro druhého znamenali. Cítil jsem velkou lásku. Doufám, že jste se stihli rozloučit a nezůstalo mezi vámi nic nevyjasněného. Jako lékař totiž vídám všechno možné. Nejrůznější úmrtí. Smutné konce. Hořkost. Neschopnost se pokořit a požádat o odpuštění nebo ho dát, dokonce ani tváří v tvář věčnému rozchodu. Je to skutečně smutné, ale jestli se neurazíte, pane šéfredaktore, troufám si říct, že příběh vaší lásky měl velmi krásný konec.“

Olli přikývne. Je ohromený a situace mu připadá neskutečná, včetně řeči doktora Helmera Oksanena, vášnivého čtenáře dramat.

Sejdou do přízemí a stisknou si ruce. Doktor je na odchodu. Slibuje, že vyřídí všechna potřebná hlášení, jež souvisí s Kerttiným úmrtím, to prý „patří k jeho povinnostem“. Řekne také, že pro Kerttino tělo brzy někdo přijede a dostaví se sem i majitelka domu, aby vyřídila potřebné náležitosti související s ukončením smlouvy o pronájmu. Olli se nemusí ničím znepokojovat. Pan šéfredaktor může „opustit tento dům smutku, zavřít za sebou dveře a soustředit se na svůj zármutek“. Podívají se na sebe. Doktor se zatváří, že si na něco vzpomněl. „Ouha, asi jsem nahoře něco nechal…“

Vystoupá po schodech, vejde do ložnice a zdrží se tam několik minut. Když se vrátí s brašnou, vyhne se očnímu kontaktu, krátce se ukloní a odejde.


Po lékařově odchodu si Olli sbalil nemnohé věci, které do domu přinesl, a postavil zavazadlo do předsíně. Potom se posadil ke stolu v jídelně, nalil si zhořklou kávu, zapnul počítač a otevřel Facebook.

Kerttina poslední aktualizace statusu zněla: Kerttu Karaová je dokonale šťastná.

Olli na text dlouho zíral.

Nakonec počítač vypnul. Věděl, že by měl odejít, aby všechno proběhlo tak, jak mělo. Dohrál svou roli v příběhu. Jeho život bude pokračovat více či méně pozvolnou setrvačností jinde. Musel se postarat o spoustu věcí.

Chtěl však vidět, co se stane, až poběží závěrečné titulky, a tak se zůstal dívat.


BĚHEM ZÁVĚREČNÝCH TITULKŮ


Po nějaké době se z ložnice začaly ozývat zvuky. Nejdřív zavrzání postele. Potom zakašlání.

Olli se nešel podívat, nýbrž si znovu dolil mizernou kávu. Uměl si představit, co se v pokoji stalo. Průběh událostí Karri popsal v hrubých rysech na chatu, protože prý nechtěl Ollim otřást ani ho zbytečně uvádět v klam. Některé věci se ale musely odehrát stanoveným způsobem.

Navzdory zvědavosti Olli nepovažoval za moudré jít se podívat, jak nebožka, kterou miloval víc než kdy koho jiného, zrovna otevřela oči a vyloupla se z povlečení jako jiná osoba. Lék, který Olli píchal Kerttu, byla látka zpomalující životní funkce a doktor před svým odchodem šel falešné nebožce píchnout protilék.

Kdosi otevřel vchodové dveře vlastním klíčem. Olli slyšel hovor. Dva muži donesli dovnitř bílou rakev. Položili ji doprostřed místnosti, podívali se na Olliho a odkráčeli ven.

Po nich dovnitř vešla energická a upravená mladá žena, Olli usoudil, že je to kadeřnice. Měla přes ruku obal na šaty a v druhé ruce jakýsi kosmetický kufřík. Pozdravila Olliho a ukázala na schody.

„Kde je, nahoře?“ Olli přikývl.

Žena se děkovně usmála a vyšla do patra.


Uběhla asi hodina. Žena sešla dolů, mávla na Olliho a odporoučela se.

Olli se podíval ke schodům.

Stála tam androgynní postava s černými polodlouhými vlasy, v bílé košili, černé vestě s lesklými knoflíky a v šedivých kalhotách.

Karri se usmál, sestoupil po schodech, s povytaženým obočím se podíval na rakev a usedl proti Ollimu.

„Kadeřnice mi říkala, že je tady nějaký elegantní pán a pije kávu,“ pronesl Karri zvesela hlasem jen částečně povědomým.

„Měl jsi odejít před mým příchodem, ale jsem rád, že jsi počkal. Jo, pohřeb Kerttu Karaové bude za tři týdny. Pohřbena bude nebo alespoň její hruškové šaty na starém jyväskylském hřbitově, blízko tebe a všech těch míst, kde bývala šťastná. To je její poslední přání. Samozřejmě se očekává, že dorazíš jako zarmoucený milenec i jako zarmoucený nakladatel.“

Olli si zapálil cigaretu a nabídl také Karrimu. Ten zavrtěl hlavou. „Díky, ale já nekouřím. To byl Kerttin protivný zlozvyk, nikoliv můj.“

Olli se zadíval Karrimu na krk, kde ještě stále byly patrné stopy po jeho zubech, a povzdechl si.

Karri se usmál. „Promiň. Já vím, že ti to přijde zvláštní. Hlava ti nebere, že Kerttu je pryč a místo ní tu najednou sedí Karri. Vlasy mám teď černé a kratší, jsem jinak oblečený a také z nehtů zmizel červený lak, ale…“

„Hm,“ zamumlal Olli.

Karri pohodil rameny a pokračoval: „Karri v podstatě není o nic skutečnější než Kerttu. I jeho je třeba brzy odstranit. Kerttu byla stvořena pod náletem V-částic jako dívka, kterou bys mohl milovat. Předal jsem jí celou svou lásku k tobě a z toho vzešel její určující povahový rys. Karri zas byl kluk, jakého chtěla matka. Jeden i druhý jsou méně než půlka skutečnosti. Půjdu si hledat nové jméno do tajných chodeb, ale prozatím mi můžeš říkat Karri.“

Olli se díval na krásnou bytost sedící před ním a řekl: „Ale já jsem miloval Kerttu.“

Znělo to jako výčitka a také to tak myslel.

Karri ho vzal za ruku, zamyšleně ho pozoroval a pravil: „A Kerttu milovala tebe, Olli. K tomu přece byla stvořena. Ona tě vlastně milovala tisíckrát horoucněji, než bys jí vůbec někdy dokázal její lásku oplatit. Roky bez tebe pro ni byla muka.

Ona vydržela jen díky své víře, že ještě jeden druhého tak či onak získáte. A taky jste se pak navzájem získali. Zařídili jsme to, já jsem to zařídil, kvůli Kerttu. Já jsem ji ale znal líp než kdo jiný. Ona čekala od vaší lásky hodně, až příliš hodně. Za ty poslední týdny ses ji naučil milovat tak silně, že jí to tak akorát stačilo, a ona se nakonec odvážila být šťastná. Ale nejpozději za rok, za dva by tvoje city neodvratně ochably, jenže ona byla odsouzená milovat tě neustále víc a víc. Chápeš, co by to s ní udělalo?“

Olli přikývl, i když tak úplně zas nechápal. Ne, třebaže se mu Karri už předchozí noci snažil na facebookovém chatu vyložit, co se stane a proč.

Karri ho poplácal po ruce a vlídně mu vysvětlil jako dítěti: „Ty jsi četl její knížku. Každý příběh má začátek, prostředek a konec. Říkali jsme si, že si zasloužíte krásný konec, a…“

„Mluvíš v množném čísle,“ přerušil ho Olli. „Koho máš na mysli?“

„Nás,“ pronesl Karri rozpačitě. „Sebe a Anne Blomroosovou. Copak jsem se o ní zapomněl zmínit? Kerttu se rozjela zastřelit Blomroosovy, protože ve své cinematičnosti bývala vždycky hodně dramatická, ale na druhou stranu příliš slabá, aby udělala, co měla udělat. Proto jsem ji musel osvobodit od toho děsivého doktora Hanse Engela a vyřešit situaci s Blomroosovými.“

„Moje Kerttu nebyla vrah,“ řekl Olli úsečně.

Karrimu se zablesklo v očích a do tváře mu vstoupil výraz, jaký by si Olli nikdy nedokázal na Kerttině obličeji představit. „Jak se to vezme, Kerttu by samozřejmě bez nejmenších výčitek zastřelila Anne, která z ní před třiceti lety div neudělala fašírku, ale patrně by se nakonec smilovala nad hloupými bratry a tím by se dostala do značných problémů. Proto jsem ji odstrčil, Rikua s Julianem zastřelil a s Anne uzavřel obchod.“

„Obchod?“

„Jo. Že by Anne využila své finanční zdroje a zařídila, aby se Kerttu splnilo její největší a jediné přání na tomhle světě a ona mohla strávit s tebou zbytek života, zažít dokonalé štěstí a lásku. A že potom, po krásném konci a nejlépe před Anninou vlastní smrtí vstoupím na scénu já, abych Anne splnil její nejvroucnější přání.“

Olli vyšel Jablíčkovou brankou na Hämeskou ulici. Taxík čekal. Začal padat sníh. Před domem se zastavil skútr. Sestoupila z něho bezbarvá, ale cinematicky elegantní blondýna stejná, s níž Olli mluvil ve filmovém klubu.

Anne Blomroosová.

„Heleme se, drahý kamarád Olli,“ podivila se. „Jak to, že jsi pořád tady? Myslela jsem, že už je po představení. Hrdinka umřela dokonale šťastná a tak dál. Úkol je splněn, a právě včas. Olli, ty bys měl být už doma. Přece nechceš, aby se rodina vrátila do prázdného domu.“

Olli nic neřekl. Anne ho políbila na tvář a zašeptala: „Nebuď takový bubák. Hádej, kdo se co nevidět dostane do tajných chodeb…“

Anne Blomroosová vypadala chvíli jako ona mladá dívka, s níž Olli kdysi dávno vlezl na stejný kolotoč. Obdařila ho ještě úsměvem a pak vešla do domu, kde na ni čekal ten, koho Olli znal nejdříve jako Karriho a pak jako Kerttu a z něhož se teď stalo něco jiného.

Olli se podíval na padající vločky, nasedl do taxíku a odjel do Mäki-Matti. Vyšel do patra, otevřel si počítač a podíval se na profil své manželky.

Aino Suominenová a syn jsou na cestě domů.

Potom si otevřel svou vlastní stránku. Jeho status byl prázdný.

What's on your mind? vyzvídal Facebook.