Taška zatím zeje prázdnotou.

Dívám se na válku očima žen

Viktorija Amelina

z angličtiny přeložila Lenka Sobotová

Vychází v srpnu 2026

Nonfiction

Když Rusko 27. června 2023 vystřelilo raketu na Kramatorsk, večeřela Viktorija Amelina se svými přáteli v restauraci. Při útoku utrpěla těžká zranění hlavy a ztratila vědomí. Zemřela v nemocnici o čtyři dny později, bylo jí 37 let. Zanechala po sobě výjimečný záznam o válečné zkáze a ceně odporu. Oceňovaná ukrajinská spisovatelka a básnířka byla zrovna se synem na dovolené, když Rusko napadlo Ukrajinu. Rozhodla se okamžitě vrátit domů a celý následující rok objížděla zemi a pomáhala, kde bylo potřeba – a protože próza ani poezie jí v tu chvíli nestačily, vzala do ruky deník a začala zapisovat, co vidí. Tato kniha je kronikou války – rozbombardovaných měst, výpovědí přeživších, a především příběhů žen, které se stejně jako autorka rozhodly zůstat. Jevheniji, jež opustila kariéru právničky a vstoupila do armády. Oleksandry, která za dokumentování zločinů proti lidskosti získala Nobelovu cenu míru. Nebo knihovnice Juliji, jež odmítla utéct ze zničeného města. Vychází s předmluvou Margaret Atwoodové.

340 stránek 340 stránek
V4 130 × 200 V4 130 × 200
8/2026 8/2026
978-80-7637-598-7 ISBN 978-80-7637-598-7

Viktorija Amelina

Viktorija Amelina

Viktorija Amelina (1986–2023) byla spisovatelkou, básnířkou a zakladatelkou doněckého literárního festivalu. V roce 2015 vydala prózu Syndrom listopadu, která získala několik cen a vysloužila si mezinárodní pozornost. Za druhý román Dům pro Doma (2017) získala mimo jiné Cenu Josepha Conrada a za knihu Já jsem válka Orwellovu cenu. Za své aktivity obdržela Prix Voltaire a ukrajinský Řád za zásluhy.