Taška zatím zeje prázdnotou.

Dívám se na válku očima žen

Viktorija Amelina

z angličtiny přeložila Lenka Sobotová

Nonfiction

Když Rusko 27. června 2023 vystřelilo raketu na Kramatorsk, večeřela Viktorija Amelina se svými přáteli v restauraci. Při útoku utrpěla těžká zranění hlavy a ztratila vědomí. Zemřela v nemocnici o čtyři dny později, bylo jí 37 let. Zanechala po sobě výjimečný záznam o válečné zkáze a ceně odporu.

Oceňovaná ukrajinská spisovatelka a básnířka byla zrovna se synem na dovolené, když Rusko napadlo Ukrajinu. Rozhodla se okamžitě vrátit domů a celý následující rok objížděla zemi a pomáhala, kde bylo potřeba – a protože próza ani poezie jí v tu chvíli nestačily, vzala do ruky deník a začala zapisovat, co vidí.

Tato kniha je kronikou války – rozbombardovaných měst, výpovědí přeživších, a především příběhů žen, které se stejně jako autorka rozhodly zůstat. Jevheniji, jež opustila kariéru právničky a vstoupila do armády. Oleksandry, která za dokumentování zločinů proti lidskosti získala Nobelovu cenu míru. Nebo knihovnice Juliji, jež odmítla utéct ze zničeného města.

Vychází s předmluvou Margaret Atwoodové.

352 stránek 352 stránek
měkká vazba, 130 × 200 měkká vazba, 130 × 200
8/2026 8/2026
978-80-7637-598-7 ISBN 978-80-7637-598-7
360
450  (doporučená maloobchodní cena)
Ušetříte 90 
Amelina kráčí v důstojných stopách svých předchůdkyň v oboru válečného zpravodajství... Její výpověď je spěšná, naléhavá, bezprostřední a osobní, zevrubná a smyslová.
z předmluvy Margaret Atwoodové

Viktorija Amelina

Viktorija Amelina

Viktorija Amelina (1986–2023) byla spisovatelkou, básnířkou a zakladatelkou literárního festivalu v městečku Ňju-Jork na Donbase. V roce 2014 vydala prózu Syndrom listopadu, která si vysloužila několik cen a mezinárodní pozornost. Za druhý román Dům pro Doma (2017) získala mimo jiné Cenu Josepha Conrada a za knihu Dívám se na válku očima žen Orwellovu cenu. Za své aktivity obdržela Prix Voltaire a ukrajinský Řád za zásluhy.