Společenské vědy

Kolik příležitostí člověku unikne jen proto, že ho nenapadla ta správná replika v pravý čas, ale až ve výtahu po nevydařeném pracovním pohovoru, v tramvaji po zpackaném rande nebo na schodech po neúspěšné zkoušce. Evidentně je to častá zkušenost, a snad právě proto se kniha Tady a teď stala bestsellerem. Sociální psycholožka Amy Cuddyová přichází s receptem, jak aktivovat sebedůvěru za každých okolností. Podle ní k duchapřítomnosti nepotřebujeme podstoupit kdovíjakou spirituální proměnu – stačí soustředit se na daný okamžik, přizpůsobovat mysl, chování a řeč těla situacím, které život přináší, a nelámat si hlavu s tím, jaký dojem děláme na ostatní. Cestu k sebedůvěře nalezneme dokonce tak, že ji zprvu jen předstíráme. Reakce čtenářů i příběhy, jimiž autorka svůj živý výklad doprovází, dokládají, že její metoda funguje.

Bestseller Amazonu, New York Times, Washington Post, Wall Street Journal, USA Today, Publishers Weekly

"Tohle musí číst každý!"

- Susan Cainová, autorka knihy Ticho

"Úchvatné, okouzlující čtení o nalezení sebedůvěry a vnitřní vyrovnanosti."

- Adam Grant, autor knihy Dávat a brát

Všichni tři byli svého času běženci bez domova. Dostali ale šanci, chopili se jí, tvrdě pracovali, dokázali se prosadit - a pak se rozhodli pomáhat v zemi, kde se narodili, ale odkud utekli, aby mohli žít svobodně. Milena Grenfell-Bainesová opustila Československo jako dítě v transportu Nicholase Wintona a od revoluce nejenže soustavně připomíná jeho odkaz, ale také přispěla k záchraně továrny na remosky. Paul Rausnitz prchal z Československa dokonce dvakrát - nejprve před nacisty, pak před komunisty. V USA vydělal s rodinou dost na to, aby si po roce 1989 koupil přerovskou Meoptu a vytvořil z ní předního výrobce dalekohledů na světě. Bohuslav Horáček zase investoval do turistického ruchu a z milionů, které mu jeho hotely na Kanárských ostrovech vynesly, podporoval v Česku talentované vědce a rekonstrukce památek. V době vyhrocených nálad je kniha předního českého novináře aktuální ještě v jiném ohledu. Na příkladu tří výjimečných a inspirativních osudů ukazuje, že je vždy dobré zůstat nad věcí, neuzavírat se a všímat si možných nebezpečí stejně jako příležitostí.

„Hrdinové knížky mého kolegy Luboše Kreče se po listopadu 1989 vrátili domů, aby už ve zralém věku zanechali ve ‚staré‘ zemi stopu, na kterou se hned tak nezapomene. A je zjevné, že se jim to přes všechny komplikace povedlo. Možná i proto, že už nemuseli nikomu nic dokazovat.“ — Z předmluvy Jindřicha Šídla

Kniha mapuje téměř dvacetiletou historii nevšední hudební skupiny The Tap Tap složené z tělesně postižených studentů a absolventů Jedličkova ústavu. S lehkostí a vtipem popisuje, jak si kapela krůček po krůčku prošlápla své místo v českém šoubyznysu až ke zlomu v podobě písně Řiditel autobusu, jejíž klip má na YouTube miliony zhlédnutí. Zábavně a výtvarně neotřele pojatá publikace dokumentuje významné akce v historii kapely a představuje jednotlivé členy, kteří vyznávají hesla jako „Sedíme si za svým“, „Jsme postižení muzikou“ nebo „Fňukat nikdy nebudem“. Čtenáři se dozvědí, jak to vypadá, když se třináct tělesně postižených, jeden autista a jeden nevidomý vydají k Mrtvému moři, co hudebníci zažili při koncertě na české ambasádě v Moskvě a proč kvůli nim zasedalo vedení pražského Dopravního podniku.

Knihu doprovází zpěvník nejlepších písní souboru a Almanach černého humoru, sbírka nejotrlejších českých kreslených vtipů nejen o vozíčkářích.

"Ze svého prvního hraní s Tap Tapem se dodnes nemůžu vzpamatovat." - Dan Bárta

"Zpočátku se to jevilo, že žádají o výpomoc mne, ale pomoc jsem si odnášela já." - Eva Holubová

"Asi to bude znít divně, ale já jim závidím." - Tomáš Hanák

Pražská Královská cesta, historická spojnice mezi královým měšťanským sídlem (královým dvorem) a sídlem reprezentativním (Pražským hradem) a dějiště korunovačních průvodů, představuje ojedinělý architektonický i urbanistický celek a unikátní soubor stavebních slohů. Středověký základ tu od baroka po 19. století vytrvale překrývají stopy dalších období. Odbornému i laickému čtenáři kniha představuje Královskou cestu jako místo, v němž se protkával všední život, historická tradice, architektura a kulturní dějiny. Poprvé v historii bádání o Praze je téma popsáno nejen z pohledu umělecko-architektonického vývoje, ale též optikou historické antropologie – s důrazem na pochopení každodennosti a zmizelého svátečního a všedního života obyvatel staré Prahy, včetně řemesel, živností, trhů, obchodů a hospod. Ačkoli se text i bohatý obrazový doprovod soustředí na vznik, vývoj a historické proměny konkrétní lokality, kniha Barbory Půtové vrhá světlo na město jako celek.

Řeka Vltava je pro vzhled, charakter a život Prahy živlem zcela zásadním. Ačkoliv ji dnes chápeme spíše jako prvek přinášející do obrazu města vjemy estetické, v historii byly její funkce daleko praktičtější. Sloužila jako zdroj energie, dopravní cesta či výrobna ledu. Kniha, rozdělená do dvou svazků, se zaměřuje na popis zaniklých a proměněných objektů – mlýnů, jezů, náplavek, ostrovů, mostů, vodáren a vodárenských věží – a na stavby spjaté s kanalizací a splavněním řeky - nábřeží, novodobé mosty a jejich výzdobu, přístavy, plavební komory a zajímavosti navigace. Pojednáno je také využití řeky pro zábavu a oddech Pražanů v podobě plováren, výletních plaveb, sportovních přístavů a rybaření. Po úspěšném prvním dílu, jenž obsáhl „horní tok“ řeky od Braníka až po František, vychází svazek mapující Petrskou čtvrť, Karlín s Rohanským ostrovem, Maniny s tématem přeložení koryta řeky, Karlínský, Libeňský a Holešovický přístav a plavební průplav mezi Trojou a Bubenčí.

Na každý rok Stalinovy absolutní vlády v letech 1929-1953 připadá na sovětské půdě ne méně než milion uvězněných či zavražděných, další miliony podlehly řízenému hladomoru. Kde se vzala v jednom člověku taková zvrácenost? Přes sugestivnost této otázky se Chlevňukovi daří přistoupit k tématu věcně a bez jakékoli mytizace "génia zla". Jako badateli, jenž zná sovětské archivy snad nejlépe ze všech, mu rukama prošly stovky dosud neznámých pramenů, dopisů, vzpomínek a deníků, a vykreslený politický i soukromý portrét diktátora tak řeší nespočet otazníků a přichází s řadou nových skutečností. Od prologu, který čtenáře zavede do Stalinovy oblíbené dači v okamžiku, kdy diktátor v kruhu svých věrných umírá, se zpětně odvine celý jeho život od dětství, přes revoluci a ranou bolševickou Leninovu vládu, uchopení moci, rozjezd industrializace a kolektivizace, Velký teror, druhou světovou válku až po poválečné období. V závěru autor předkládá pádné argumenty proti jakékoli nostalgii po stalinské éře.

Dějiny Mnichova Hradiště se začínají psát už ve středověku, od 18. století byl místní zámek rezidencí rodu Valdštejnů, od poloviny 19. století se zde nacházely některé správní a samosprávné úřady a současnou podobu města do značné míry ovlivnila mohutná stavební činnost na přelomu 19. a 20. století, jíž také mnoho historických budov podlehlo. Tvář místa utvářel i průmysl. Za první republiky tu sídlilo několik průmyslových podniků a po druhé světové válce vznikla v Mnichově Hradišti jedna z největších poboček Libereckých automobilových závodů (LIAZ). Potřeba nových pracovních sil a růst městské populace si vyžádaly vznik další nové zástavby i zánik té starší. Řada objektů v té době ztratila svůj původní charakter a mnohé z nich byly přizpůsobeny požadavkům socialistického realismu. Unikátní historické snímky z Mnichova Hradiště a okolí tyto proměny posledních sto padesáti let přibližují v další z knih edice Zmizelé Čechy.

Středověká Telč byla malou osadou rozkládající se na dně dnešního Staroměstského rybníka. Na malém ostrohu nad Telčským potokem vznikl zeměpanský dvorec s vysokou románskou strážní věží a ve 14. století poblíž něho gotický hrad. Rybniční soustava měla chránit město před nepřítelem. Největší rozkvět nastal v 16. století, kdy zámek spolu s městem získaly renesanční ráz, sochařská výzdoba je převážně barokní. V dalších stoletích význam města postupně upadal a tím, že bylo mimo hlavní komunikace, nedošlo tu k žádnému významnějšímu rozvoji průmyslu. Ačkoli tvář historické Telče zůstala zachována, některé domy zmizely beze stopy, vzhled některých sídel se zcela změnil a nejvíce se běh času promítl do vesnické zástavby a krajiny v okolí. Změny v těchto lokalitách mapuje téměř 200 historických fotografií další knihy edice Zmizelé Čechy.

Kniha přináší medailony mužů, kteří stáli v čele Československé republiky, a volně navazuje na úspěšný titul Čeští králové (Paseka 2009). Po "prezidentu Osvoboditeli" T. G. Masarykovi představuje všechna tři funkční období Edvarda Beneše, přibližuje tragický úděl Emila Háchy, poté zachycuje osud pěti komunistických vládců a věnuje se osobnosti Václava Havla, posledního československého prezidenta. Dílo předních českých historiků a publicistů se nevyhýbá ani různým problematickým událostem a na jeho stránkách se podstatným způsobem odráží nelehký vývoj československého státu i úděl jeho obyvatel v komplikovaném 20. století. Kromě editorky Marie Ryantové do knihy přispěli Jindřich Dejmek, Zdeněk Doskočil, Vratislav Doubek, Daniel Kaiser, Jiří Kocian, Robert Kvaček, Jan Němeček, Jiří Pernes a Josef Tomeš.

Nejnovější svazek tematické řady Velkých dějin zemí Koruny české se zabývá vývojem státoprávní problematiky zasazené do historicko-politických souvislostí. Dva oddíly, do nichž autoři text rozdělili, reprezentují dvě velká dějinná období. První popisuje vývoj českého státu od nejstarších dob do revolučních přeměn v roce 1848 a představuje hlavní státoprávní instituce raného českého státu, doby stavovské, ale též - z hlediska státoprávního problematického - období absolutismu. Druhá část se soustředí na moderní stát od roku 1848 do zániku Československa v roce 1992 a vytyčuje tři hlavní etapy: dobu habsburské monarchie, meziválečného Československa a komunistické diktatury. Stručněji je pojednáno období nesvobody 1938-1945 a postsocialistická léta 1989-1992. Publikaci doplňuje bohatý obrazový materiál. Autorský tým v současnosti pracuje na svazku, který na tuto knihu naváže a vyloží dějiny práva v zemích Koruny české. Autory výkladu jsou přední právní historici z právnických fakult Masarykovy univerzity v Brně a Západočeské univerzity v Plzni Karolina Adamová, Antonín Lojek, Karel Schelle a Jaromír Tauchen.

Proč jsou slova právě pro Židy tak důležitá? Izraelský prozaik Amos Oz a historička Fania Oz-Salzbergerová se pokoušejí zodpovědět tuto i řadu příbuzných otázek výpravou do historie židovského národa a nabízejí poutavý výklad kontinuity židovských dějin jako výrazu jedinečného vztahu mezi tímto etnikem a jeho ústními a písemnými projevy. Jejich útlý, ale informacemi a názory nabitý knižní esej, pokrývající široké teritorium od biblické Písně písní až k filmům Woodyho Allena, strhne čtenáře svou hravostí, provokativností a zaujetím pro své téma a jeho specifický kontext, ve kterém "je každý čtenář zároveň korektorem, každý student kritikem a každý autor, samotného tvůrce všehomíra nevyjímaje, musí čelit celé řadě otázek".

Svědectví o kráse zániku, která se skrývá na dosah našich všedních kroků. K jejímu objevování je však třeba najít odvahu. Fotografická publikace mapuje jeden z nejprogresivnějších fenoménů dneška - urbex, tedy průzkum moderních ruin. Dosud nezveřejněné snímky, umocněné reportážními texty, přibližují místa nahánějící hrůzu i hypnotizující svou dekadentní estetikou. Strhující cesta napříč Českou republikou, okořeněná výletem do zahraničí. "To, co jsem spatřil, mě nadchlo - zašlé zkumavky, lahvičky s různobarevným obsahem, zaprášené přístroje na odstřeďování tekutin, pipety, skleněné misky a kahany. A to vše se nacházelo ukryté za zdí jen pár metrů od rušné ulice, po které dennodenně procházejí nic netušící chodci," říká autor fotografií s přezdívkou DiverZant.

Kdo přišel s myšlenkou "konečného řešení židovské otázky" a jak vznikly politické a společenské podmínky k jejímu uskutečnění? Kdo zabíjel a kdo byl přímým spolupachatelem? Kdo naopak pomáhal a zachraňoval? A kdo určoval, která jména mají zůstat v historické paměti a která z ní naopak mají zmizet? Timothy Snyder odpovídá na tyto otázky v souborné historické analýze, která v mnoha důležitých bodech polemizuje se standardními výklady holokaustu a podstatným způsobem mění zažité chápání této klíčové události moderních dějin: hovoří například o "paradoxu Osvětimi" jakožto symbolu, který přes všechnu svou hrůznost současně umožňuje na mnoho otřesných souvislostí válečného dění zapomenout. Hromadné vyvraždění evropských Židů se v jeho rozboru ukazuje jako skrytý základ mnoha prvků poválečného politického a společenského uspořádání východní Evropy a také jako trvalá hrozba, vyvstávající tehdy, snažíme-li se politické otázky násilně zjednodušovat a podřizovat jednotícím klíčům.

Orlická přehrada se začala napouštět v roce 1960 a do roku 1961 zmizela pod její hladinou podstatná část romantického údolí střední Vltavy s celou řadou obcí, osad, samot a dalších objektů. Místa skrytá pod hladinou jsou v pravém slova smyslu zmizelá a další kniha ediční řady Zmizelé Čechy je připomíná prostřednictvím historických fotografií. Hlubokými proměnami prošly také hrad Orlík a další památky v jeho okolí. Převratné změny však prodělaly též bližší i vzdálenější lokality na Orlicku, zejména Staré Sedlo, Kostelec nad Vltavou a Mirovice, jimž je rovněž věnována pozornost v úvodním textu a obrazové části knihy s řadou unikátních snímků.

Pokračování úspěšné řady průvodců Praha moderní pojednává slovem a obrazem architekturu druhé poloviny 20. století, navzdory totalitním desetiletím možná až překvapivě pestrou. I padesátá léta, spjatá s oficiální sorelou, vytvořila leccos zajímavého (např. hotel Jalta), v letech šedesátých se počínaje tzv. bruselským stylem naši architekti "vracejí do Evropy" (vzniká budova Federálního shromáždění nebo hotel InterContinental) a mezi stavbami normalizačními najdeme také inspirativní projekty (např. obchodní domy Máj a Kotva). Zároveň nelze přehlédnout řadu sporných staveb zmíněných let. Svobodná léta devadesátá přicházejí rovněž se svými kontroverzemi a rozpačitými díly, stylově pestrá tvorba přináší ale mimořádné počiny typu Tančícího domu. Knihu opět doprovázejí přehledné mapy, slovníček odborných pojmů a stručné medailonky architektů.

Řeka Vltava je pro vzhled, charakter a život Prahy živlem zcela zásadním. Ačkoliv ji dnes chápeme spíše jako prvek přinášející do obrazu města vjemy estetické, v historii byly její funkce daleko praktičtější. Sloužila jako zdroj energie, dopravní cesta či výrobna ledu a tomu odpovídalo i její využití. Kniha, rozdělená do dvou svazků, se zaměřuje na popis zaniklých a proměněných objektů - mlýnů, jezů, náplavek, ostrovů, mostů, vodáren a vodárenských věží - a na stavby spjaté s kanalizací a splavněním řeky - nábřeží, novodobé mosty a jejich výzdobu, přístavy, plavební komory a zajímavosti navigace. Pojednáno je také využití řeky pro zábavu a oddech Pražanů v podobě plováren, výletních plaveb, sportovních přístavů a rybaření. První díl zahrnuje Modřany, Braník, Podolí, Vyšehrad s Podskalím, smíchovský vorový přístav i střed města.

"Konečným smyslem celého našeho snažení, celého života nás komunistů je uskutečnění velkých a svatých ideálů socialismu," prohlásil Klement Gottwald roku 1946 a nešlo o pouhý rétorický obrat. Komunistickou vizi ráje na zemi doboví politici i pozdější komentátoři často přehlíželi, a přece je jedině v tomto rámci možné vykládat poválečnou nacionálněsocialistickou revoluci, na jejíž vlně se komunisté dostali k moci. Radikální "lidovou" revoluci, ve které komunisté spojili svaté ideály socialismu se svatými ideály národa, autor vykládá v rámci dějin masových antiliberálních hnutí minulého století a srovnává ji s vývojem v Itálii po první světové válce.

Trolejbusová doprava v Praze patří na rozdíl od tramvajové a autobusové již zcela do kategorie "zmizelá". Přesto utvářela po několik desetiletí obraz hlavního města a dodnes přežívá v paměti jeho obyvatel. Vrcholným obdobím trolejbusové přepravy v Praze byla padesátá léta 20. století, méně se už ovšem ví, že trolejbusy brázdily pražské ulice již na konci třetí dekády. Po úspěšném svazku seznamujícím čtenáře s historií trolejbusové dopravy na pravém břehu Vltavy přichází druhý díl, který mapuje břeh levý. Knihu doprovázejí dvě stovky unikátních archivních fotografií.

Ačkoli válka skončila oficiálně v květnu 1945, trvalo celé desetiletí, než se Evropa opět postavila na nohy. Válka zanechala třicet milionů obětí, rozvrátila ekonomiku a instituce - policii, média, dopravu, místní i národní vlády -, kriminalita se vymkla kontrole a lidé čelili všudypřítomnému hladu. Lowe vykresluje prostřednictvím pestrého výběru konkrétních lokalit obraz chaosu prvního poválečného roku, roku msty na nepřátelích a kolaborantech, znovuoživeného antisemitismu, k němuž paradoxně vedlo osvobození vězňů koncentračních táborů, a dalších monstrózních etnických čistek, které zbavily domovů desítky milionů lidí. Úspěšná kniha, čerpající z primárních zdrojů napříč celým kontinentem, aspiruje na základní příručku k dějinám poválečné Evropy a její opětovné konsolidace. "Názorné a mrazivé… Vynikající kniha Keithe Loweho líčí málo známý, děsivý obraz kontinentu zachváceného nezákonností, chaosem a bezuzdným násilím." - Ian Kershaw, autor dvoudílné monografie o Adolfu Hitlerovi "Jedinečná a nesmírně důležitá kniha." - Washington Post

Existuje vůbec něco jako „český mrakodrap“? Kniha Petra Vorlíka sleduje na příkladech více než stovky proslulých i méně známých staveb nebo utopických projektů příběh skromného českého mrakodrapu – např. budovy významných meziválečných výrobních koncernů, sídel veřejné správy a infrastruktury pokrokové republiky, poválečné naplnění snů avantgardy, nekritický optimismus, ale i zpupnost socialistického realismu, vítězství techniky nad krajinou a historickým městem, prominentní výkladní skříně socialismu, snahu o polidštění jednotvárných panelových sídlišť i porevoluční vzlínání konzumu a principu „vidět a být viděn“. Každá doba měla své ambice, které se mnohdy zhmotnily právě v budování výškových staveb. Na příkladech jednotlivých výškových budov lze tedy poukázat na i mnohdy jemné vztahy mezi mocí a architekturou.