Společenské vědy

Na každý rok Stalinovy absolutní vlády v letech 1929-1953 připadá na sovětské půdě ne méně než milion uvězněných či zavražděných, další miliony podlehly řízenému hladomoru. Kde se vzala v jednom člověku taková zvrácenost? Přes sugestivnost této otázky se Chlevňukovi daří přistoupit k tématu věcně a bez jakékoli mytizace "génia zla". Jako badateli, jenž zná sovětské archivy snad nejlépe ze všech, mu rukama prošly stovky dosud neznámých pramenů, dopisů, vzpomínek a deníků, a vykreslený politický i soukromý portrét diktátora tak řeší nespočet otazníků a přichází s řadou nových skutečností. Od prologu, který čtenáře zavede do Stalinovy oblíbené dači v okamžiku, kdy diktátor v kruhu svých věrných umírá, se zpětně odvine celý jeho život od dětství, přes revoluci a ranou bolševickou Leninovu vládu, uchopení moci, rozjezd industrializace a kolektivizace, Velký teror, druhou světovou válku až po poválečné období. V závěru autor předkládá pádné argumenty proti jakékoli nostalgii po stalinské éře.

Dějiny Mnichova Hradiště se začínají psát už ve středověku, od 18. století byl místní zámek rezidencí rodu Valdštejnů, od poloviny 19. století se zde nacházely některé správní a samosprávné úřady a současnou podobu města do značné míry ovlivnila mohutná stavební činnost na přelomu 19. a 20. století, jíž také mnoho historických budov podlehlo. Tvář místa utvářel i průmysl. Za první republiky tu sídlilo několik průmyslových podniků a po druhé světové válce vznikla v Mnichově Hradišti jedna z největších poboček Libereckých automobilových závodů (LIAZ). Potřeba nových pracovních sil a růst městské populace si vyžádaly vznik další nové zástavby i zánik té starší. Řada objektů v té době ztratila svůj původní charakter a mnohé z nich byly přizpůsobeny požadavkům socialistického realismu. Unikátní historické snímky z Mnichova Hradiště a okolí tyto proměny posledních sto padesáti let přibližují v další z knih edice Zmizelé Čechy.

Středověká Telč byla malou osadou rozkládající se na dně dnešního Staroměstského rybníka. Na malém ostrohu nad Telčským potokem vznikl zeměpanský dvorec s vysokou románskou strážní věží a ve 14. století poblíž něho gotický hrad. Rybniční soustava měla chránit město před nepřítelem. Největší rozkvět nastal v 16. století, kdy zámek spolu s městem získaly renesanční ráz, sochařská výzdoba je převážně barokní. V dalších stoletích význam města postupně upadal a tím, že bylo mimo hlavní komunikace, nedošlo tu k žádnému významnějšímu rozvoji průmyslu. Ačkoli tvář historické Telče zůstala zachována, některé domy zmizely beze stopy, vzhled některých sídel se zcela změnil a nejvíce se běh času promítl do vesnické zástavby a krajiny v okolí. Změny v těchto lokalitách mapuje téměř 200 historických fotografií další knihy edice Zmizelé Čechy.

Kniha přináší medailony mužů, kteří stáli v čele Československé republiky, a volně navazuje na úspěšný titul Čeští králové (Paseka 2009). Po "prezidentu Osvoboditeli" T. G. Masarykovi představuje všechna tři funkční období Edvarda Beneše, přibližuje tragický úděl Emila Háchy, poté zachycuje osud pěti komunistických vládců a věnuje se osobnosti Václava Havla, posledního československého prezidenta. Dílo předních českých historiků a publicistů se nevyhýbá ani různým problematickým událostem a na jeho stránkách se podstatným způsobem odráží nelehký vývoj československého státu i úděl jeho obyvatel v komplikovaném 20. století. Kromě editorky Marie Ryantové do knihy přispěli Jindřich Dejmek, Zdeněk Doskočil, Vratislav Doubek, Daniel Kaiser, Jiří Kocian, Robert Kvaček, Jan Němeček, Jiří Pernes a Josef Tomeš.

Nejnovější svazek tematické řady Velkých dějin zemí Koruny české se zabývá vývojem státoprávní problematiky zasazené do historicko-politických souvislostí. Dva oddíly, do nichž autoři text rozdělili, reprezentují dvě velká dějinná období. První popisuje vývoj českého státu od nejstarších dob do revolučních přeměn v roce 1848 a představuje hlavní státoprávní instituce raného českého státu, doby stavovské, ale též - z hlediska státoprávního problematického - období absolutismu. Druhá část se soustředí na moderní stát od roku 1848 do zániku Československa v roce 1992 a vytyčuje tři hlavní etapy: dobu habsburské monarchie, meziválečného Československa a komunistické diktatury. Stručněji je pojednáno období nesvobody 1938-1945 a postsocialistická léta 1989-1992. Publikaci doplňuje bohatý obrazový materiál. Autorský tým v současnosti pracuje na svazku, který na tuto knihu naváže a vyloží dějiny práva v zemích Koruny české. Autory výkladu jsou přední právní historici z právnických fakult Masarykovy univerzity v Brně a Západočeské univerzity v Plzni Karolina Adamová, Antonín Lojek, Karel Schelle a Jaromír Tauchen.

Proč jsou slova právě pro Židy tak důležitá? Izraelský prozaik Amos Oz a historička Fania Oz-Salzbergerová se pokoušejí zodpovědět tuto i řadu příbuzných otázek výpravou do historie židovského národa a nabízejí poutavý výklad kontinuity židovských dějin jako výrazu jedinečného vztahu mezi tímto etnikem a jeho ústními a písemnými projevy. Jejich útlý, ale informacemi a názory nabitý knižní esej, pokrývající široké teritorium od biblické Písně písní až k filmům Woodyho Allena, strhne čtenáře svou hravostí, provokativností a zaujetím pro své téma a jeho specifický kontext, ve kterém "je každý čtenář zároveň korektorem, každý student kritikem a každý autor, samotného tvůrce všehomíra nevyjímaje, musí čelit celé řadě otázek".

Svědectví o kráse zániku, která se skrývá na dosah našich všedních kroků. K jejímu objevování je však třeba najít odvahu. Fotografická publikace mapuje jeden z nejprogresivnějších fenoménů dneška - urbex, tedy průzkum moderních ruin. Dosud nezveřejněné snímky, umocněné reportážními texty, přibližují místa nahánějící hrůzu i hypnotizující svou dekadentní estetikou. Strhující cesta napříč Českou republikou, okořeněná výletem do zahraničí. "To, co jsem spatřil, mě nadchlo - zašlé zkumavky, lahvičky s různobarevným obsahem, zaprášené přístroje na odstřeďování tekutin, pipety, skleněné misky a kahany. A to vše se nacházelo ukryté za zdí jen pár metrů od rušné ulice, po které dennodenně procházejí nic netušící chodci," říká autor fotografií s přezdívkou DiverZant.

Kdo přišel s myšlenkou "konečného řešení židovské otázky" a jak vznikly politické a společenské podmínky k jejímu uskutečnění? Kdo zabíjel a kdo byl přímým spolupachatelem? Kdo naopak pomáhal a zachraňoval? A kdo určoval, která jména mají zůstat v historické paměti a která z ní naopak mají zmizet? Timothy Snyder odpovídá na tyto otázky v souborné historické analýze, která v mnoha důležitých bodech polemizuje se standardními výklady holokaustu a podstatným způsobem mění zažité chápání této klíčové události moderních dějin: hovoří například o "paradoxu Osvětimi" jakožto symbolu, který přes všechnu svou hrůznost současně umožňuje na mnoho otřesných souvislostí válečného dění zapomenout. Hromadné vyvraždění evropských Židů se v jeho rozboru ukazuje jako skrytý základ mnoha prvků poválečného politického a společenského uspořádání východní Evropy a také jako trvalá hrozba, vyvstávající tehdy, snažíme-li se politické otázky násilně zjednodušovat a podřizovat jednotícím klíčům.

Orlická přehrada se začala napouštět v roce 1960 a do roku 1961 zmizela pod její hladinou podstatná část romantického údolí střední Vltavy s celou řadou obcí, osad, samot a dalších objektů. Místa skrytá pod hladinou jsou v pravém slova smyslu zmizelá a další kniha ediční řady Zmizelé Čechy je připomíná prostřednictvím historických fotografií. Hlubokými proměnami prošly také hrad Orlík a další památky v jeho okolí. Převratné změny však prodělaly též bližší i vzdálenější lokality na Orlicku, zejména Staré Sedlo, Kostelec nad Vltavou a Mirovice, jimž je rovněž věnována pozornost v úvodním textu a obrazové části knihy s řadou unikátních snímků.

Pokračování úspěšné řady průvodců Praha moderní pojednává slovem a obrazem architekturu druhé poloviny 20. století, navzdory totalitním desetiletím možná až překvapivě pestrou. I padesátá léta, spjatá s oficiální sorelou, vytvořila leccos zajímavého (např. hotel Jalta), v letech šedesátých se počínaje tzv. bruselským stylem naši architekti "vracejí do Evropy" (vzniká budova Federálního shromáždění nebo hotel InterContinental) a mezi stavbami normalizačními najdeme také inspirativní projekty (např. obchodní domy Máj a Kotva). Zároveň nelze přehlédnout řadu sporných staveb zmíněných let. Svobodná léta devadesátá přicházejí rovněž se svými kontroverzemi a rozpačitými díly, stylově pestrá tvorba přináší ale mimořádné počiny typu Tančícího domu. Knihu opět doprovázejí přehledné mapy, slovníček odborných pojmů a stručné medailonky architektů.

Řeka Vltava je pro vzhled, charakter a život Prahy živlem zcela zásadním. Ačkoliv ji dnes chápeme spíše jako prvek přinášející do obrazu města vjemy estetické, v historii byly její funkce daleko praktičtější. Sloužila jako zdroj energie, dopravní cesta či výrobna ledu a tomu odpovídalo i její využití. Kniha, rozdělená do dvou svazků, se zaměřuje na popis zaniklých a proměněných objektů - mlýnů, jezů, náplavek, ostrovů, mostů, vodáren a vodárenských věží - a na stavby spjaté s kanalizací a splavněním řeky - nábřeží, novodobé mosty a jejich výzdobu, přístavy, plavební komory a zajímavosti navigace. Pojednáno je také využití řeky pro zábavu a oddech Pražanů v podobě plováren, výletních plaveb, sportovních přístavů a rybaření. První díl zahrnuje Modřany, Braník, Podolí, Vyšehrad s Podskalím, smíchovský vorový přístav i střed města.

"Konečným smyslem celého našeho snažení, celého života nás komunistů je uskutečnění velkých a svatých ideálů socialismu," prohlásil Klement Gottwald roku 1946 a nešlo o pouhý rétorický obrat. Komunistickou vizi ráje na zemi doboví politici i pozdější komentátoři často přehlíželi, a přece je jedině v tomto rámci možné vykládat poválečnou nacionálněsocialistickou revoluci, na jejíž vlně se komunisté dostali k moci. Radikální "lidovou" revoluci, ve které komunisté spojili svaté ideály socialismu se svatými ideály národa, autor vykládá v rámci dějin masových antiliberálních hnutí minulého století a srovnává ji s vývojem v Itálii po první světové válce.

Trolejbusová doprava v Praze patří na rozdíl od tramvajové a autobusové již zcela do kategorie "zmizelá". Přesto utvářela po několik desetiletí obraz hlavního města a dodnes přežívá v paměti jeho obyvatel. Vrcholným obdobím trolejbusové přepravy v Praze byla padesátá léta 20. století, méně se už ovšem ví, že trolejbusy brázdily pražské ulice již na konci třetí dekády. Po úspěšném svazku seznamujícím čtenáře s historií trolejbusové dopravy na pravém břehu Vltavy přichází druhý díl, který mapuje břeh levý. Knihu doprovázejí dvě stovky unikátních archivních fotografií.

Ačkoli válka skončila oficiálně v květnu 1945, trvalo celé desetiletí, než se Evropa opět postavila na nohy. Válka zanechala třicet milionů obětí, rozvrátila ekonomiku a instituce - policii, média, dopravu, místní i národní vlády -, kriminalita se vymkla kontrole a lidé čelili všudypřítomnému hladu. Lowe vykresluje prostřednictvím pestrého výběru konkrétních lokalit obraz chaosu prvního poválečného roku, roku msty na nepřátelích a kolaborantech, znovuoživeného antisemitismu, k němuž paradoxně vedlo osvobození vězňů koncentračních táborů, a dalších monstrózních etnických čistek, které zbavily domovů desítky milionů lidí. Úspěšná kniha, čerpající z primárních zdrojů napříč celým kontinentem, aspiruje na základní příručku k dějinám poválečné Evropy a její opětovné konsolidace. "Názorné a mrazivé… Vynikající kniha Keithe Loweho líčí málo známý, děsivý obraz kontinentu zachváceného nezákonností, chaosem a bezuzdným násilím." - Ian Kershaw, autor dvoudílné monografie o Adolfu Hitlerovi "Jedinečná a nesmírně důležitá kniha." - Washington Post

Existuje vůbec něco jako „český mrakodrap“? Kniha Petra Vorlíka sleduje na příkladech více než stovky proslulých i méně známých staveb nebo utopických projektů příběh skromného českého mrakodrapu – např. budovy významných meziválečných výrobních koncernů, sídel veřejné správy a infrastruktury pokrokové republiky, poválečné naplnění snů avantgardy, nekritický optimismus, ale i zpupnost socialistického realismu, vítězství techniky nad krajinou a historickým městem, prominentní výkladní skříně socialismu, snahu o polidštění jednotvárných panelových sídlišť i porevoluční vzlínání konzumu a principu „vidět a být viděn“. Každá doba měla své ambice, které se mnohdy zhmotnily právě v budování výškových staveb. Na příkladech jednotlivých výškových budov lze tedy poukázat na i mnohdy jemné vztahy mezi mocí a architekturou.

Co vedlo vzdělané, ale nezkušené německé dívky k aktivní účasti na nepředstavitelných zvěrstvech nacismu na východních výspách třetí říše? Po dvacetiletém terénním i archivním výzkumu přichází americká historička s originálním příspěvkem k historii druhé světové války. Na základě nově objevených dokumentů rozkrývá osudy a činy třinácti učitelek, zdravotních sester a sekretářek, jež zdaleka nebyly jen partnerkami vrahů, svědkyněmi zločinů či pachatelkami zodpovědnými "pouze úředně". Lowerová doprovází své postavy na "romantických výletech" po židovských ghettech i na výjezdech k vražedným polím, kde se ani ženská ruka nebrání stisknout spoušť, vypráví příběhy manželek esesmanů, matek jejich dětí, jejichž brutalita si nezadá s brutalitou jejich mužských protějšků. Kniha Hitelrovy fúrie ukazuje, jak nepřesné mohou být naše představy o holokaustu i mnoho desítek let po válce.

Ariannin poplašný signál měl podobu zlomené lícní kosti a ošklivého šrámu nad okem v důsledku náhlého zhroucení. Zážitek vedl k prozření a k otázce: jsou moc a peníze opravdovým úspěchem? Honba za nimi nás vede k vyhoření a k epidemii chorob souvisejících se stresem. Trpí tím naše vztahy, rodinný život a paradoxně také naše pracovní kariéra. Ztrácíme spojení s tím, na čem opravdu záleží. Naše současná definice úspěchu nás doslova zabíjí, a proto je třeba ji změnit. Autorka, proslulá mediální podnikatelka a zakladatelka vlivných internetových novin Huffington Post, líčí vlastní zážitky a zkušenosti a radí, jak se vyhnout potížím, k nimž současný životní styl vede. Čerpá konkrétní podněty z nejnovějších výzkumů a vědeckých zjištění v oboru psychologie, sportu, spánku a fyziologie a dokazuje, že cesta vede přes meditaci, bdělou pozornost, nesobecké dávání a schopnost odpoutat se od všudypřítomných technických vymožeností. Ukazuje nám cestu k revolučním změnám našeho myšlení, naší práce i života. "Arianna vytyčuje stezku, po níž se každý z nás může vydat do vlastního nitra; píše o důležitosti spánku a nutnosti naslouchat vlastnímu vnitřnímu hlasu, který nám může poradit, jak se vyrovnat s každodenní časovou tísní, abychom dokázali žít opravdovějším a plnějším životem." - Sheryl Sandbergová, provozní ředitelka sociální sítě Facebook a autorka knihy Lean In. Opřete se do toho

Třebaže se válečné operace let 1914-1918 českých zemí bezprostředně nedotkly, válka zasáhla naše území v té nejméně očekávatelné podobě. Odchod otců a učitelů na frontu, pokles reálných příjmů, všeobecný materiální nedostatek, přídělový systém, pracovní nasazení nedospělých a nakonec ještě epidemie španělské chřipky, to vše se podepsalo na citovém traumatu, podlomeném zdraví a sociální bídě válečných dětí., Připočteme-li k tomu výchovné problémy se "zvlčilými" potomky zbavenými otcovské autority, vyvstává před námi pochmurný obraz všeobecného zmaru a strádání, jimž nedokázalo čelit ani několik organizací, které na podporu dětem na konci války vznikly. Monografie autorského týmu Univerzity Pardubice je originálním příspěvkem ke stoletému výročí vypuknutí první světové války.

Svazek je pokračováním tematické řady, která navázala na patnáct dílů Velkých dějin zemí Koruny české. Tým vědeckých pracovníků Etnologického ústavu AV ČR v něm pojednává téma lidové kultury v českých zemích od raného středověku po současnost komplexně a v evropských souvislostech, v unikátním záběru, jakého dosáhla česká etnografie naposled v šedesátých letech minulého století. Kniha se zabývá kulturou zemědělského venkova a jeho vztahy k tradiční kultuře města, dotýká se zkoumání lidové kultury národnostních menšin a vedle kultury hmotné - architektury, lidových řemesel, stravy či oděvu - zachycuje projevy tradiční nehmotné kultury, jako jsou například výroční obyčeje, zbožnost, slovesnost, píseň, hudba nebo tanec. Na přípravě svazku se podíleli František Bahenský, Markéta Holubová, Luboš Kafka, Eduard Maur, Alexandra Navrátilová, Jaroslav Otčenášek, Lydia Petráňová, Daniela Stavělová, Lubomír Tyllner (editor svazku) a Jiří Woitsch.

Kniha představuje čtenářům proměny a souvislosti divadla v Praze před druhou světovou válkou, kdy vedle sebe existovaly tři národní kultury, česká, německá a židovská. Z jevišť tak zněla vedle dominantní češtiny i němčina, a výjimečně dokonce jidiš a hebrejština. Prostřednictvím dochovaných fotografií si klade za cíl přiblížit stav a atmosféru pražského divadla, které navazuje na divadelní tradice 19. století, kdy se rodilo divadelní podnikání a kdy divadlo patřilo mezi nejrozšířenější druhy zábavy. V tematické řadě edice Zmizelá Praha vydává Nakladatelství Paseka knihy věnované zaniklým a proměněným stavbám, ale i prostředí, v němž se odehrával každodenní život našich předků. Jednotlivé svazky nás zavádějí do světa zmizelých a přestavěných nádraží, letišť, tramvají a vozoven, průmyslových či vojenských objektů a dílen, trhů a tržnic, sportovišť či automobilových závodů, lázní a dalších míst.