Přírodní vědy

Fascinující výprava rámovaná otázkami, na které možná nikdy nenajdeme odpověď, ale které jsou o to naléhavější. Brian Greene nás svým typickým přístupným stylem a krásným jazykem provází na dlouhé cestě, jež začíná Velkým třeskem a ústí do konce prostoru a času. Při tom si autor všímá formování těch nejmenších i těch největších fyzikálních struktur, vzniku života, zrodu vědomí, povahy lidského myšlení, představivosti, tvořivosti či způsobů, kterými se člověk potýká se svou existencí, jako jsou mýty, náboženství, filozofie a věda. Prchavým okamžikem lidské existence tato cesta přirozeně nekončí, nýbrž vede ke scénářům dalšího vývoje člověka, poznání, myšlení – a celého vesmíru. Greene nám pomáhá porozumět tomu, jak jsme vznikli, v jakém stavu se nachází vesmír dnes a kam směřuje.

Nemocnice 19. století představovala spíš bránu smrti než místo léčení. Úmrtnost byla masivní. Chirurgové pracovali bez anestezie za řevu pacientů a jejich nejcennější vlastností nebyla pečlivost, ale rychlost. Operační sál bylo divadlo s jevištěm a operace krvavou exhibicí pro lačné oči diváků. Scéna se mění teprve mezi lety 1860 až 1875. Chirurg Joseph Lister se přiklání k nehoráznému tvrzením Louise Pasteura, že původcem infekcí jsou bakterie, a svádí odvážný a nerovný boj o prosazení antisepse a sterilizace. Dramatický příběh, který se odehrával v přízračných kulisách viktoriánské Anglie, líčí oceňovaná kniha sugestivním, téměř beletristickým stylem.

- Cena E. O. Wilsona udělovaná PEN pro literaturu o vědě

- Výroční výběr nejlepších knih o historii, The Guardian

- Výroční výběr Top 10 knih o vědě, Publishers Weekly

- Výroční výběr Význačných knih non-fiction, American Library Association

- Užší výběr Wellcome Book Prize pro knihy o zdraví a medicíně

- Užší výběr Wolfson History Prize pro knihy popularizující vědu

Originální kniha, jejíž autor ve šlépějích George Gamowa a jeho pana Tompkinse zavádí čtenáře do podivuhodné říše kvant. Průvodcem je mu Alenka, která se do kvantové říše dostává po přečtení Carrollovy Alenky v říši divů, nikoli však králičí norou, ale televizní obrazovkou. Vede čtenáře na taková místa, jako je Heisenbergova banka, Fermiho-Boseho institut či Rutherfordův hrad apod., a seznamuje ho s fundamentálními aspekty kvantové teorie a s mnoha překvapujícími podivnostmi světa kvant, například s Pauliho principem, principem neurčitosti, s obrovským bohatstvím elementárních částic či s různými interpretacemi kvantové mechaniky. Půvabnou a srozumitelně napsanou knihu, která široké čtenářské veřejnosti předkládá nejnovější poznatky vědy, doprovázejí autorovy výstižné ilustrace.

Účelem této publikace je seznámit čtenáře s tím, co je vlastně hmyz, jaká je jeho úloha v biocenóze a v potravním řetězci, jaká je jeho škodlivost i užitečnost, a přiblížit základy rozpoznávání jednotlivých řádů hmyzu. V úvodní textové části je popsána stavba těla hmyzu a jeho vývoj, dále zákonem chráněné druhy a systematika hmyzu. Příručka je doplněna černobílými pérovkami a barevnými tabulemi hlavních zástupců jednotlivých řádů a je určena všem zájemcům o entomologii.

Příručka je určena všem zájemcům o entomologii a sběratelům motýlů. Textová část obsahuje návod, jak zakládat sbírku motýlů (metody chytání, sběru a preparace motýlů) a přehled zákonem chráněných motýlů, dále je zpracována systematika a anatomie motýlů a jejich škodlivost. Přehled jednotlivých čeledí je doplněn černobílými pérovkami a barevnými tabulemi, které představují hlavní druhy motýlů a jejich housenek.

Dva renomovaní vědci prezentují ve své knize odvážnou vizi kosmu, jež bere vítr z plachet tradiční teorii velkého třesku. Podle jejich smělé kosmologie je zrod vesmíru jen jednou fází z nekonečného cyklu kolizí mezi naším vesmírem a paralelním světem. Tuto svou teorii – teorii cyklického vesmíru – dokládají novými poznatky z astronomie, částicové fyziky a teorie superstrun. Podle nich nezačal ve velkém třesku čas, velký třesk je jen jakýmsi mostem v nekonečném opakování cyklů evoluce, jež doprovázel vznik nové hmoty a zrod nových galaxií, hvězd a planet. Teorie cyklického vesmíru může vyřešit záhady kosmu.

Vědecké knihy obvykle pojednávají o světě, v němž vládnou přísné logické a neměnné zákonitosti. Kniha Stuarta Kauffmana – jakýsi protipól knih Dawkinsových – vypráví o vědě poněkud jiné. Vypráví o životě, který buduje biosféry a vesmír. O životě, který má péči o sebe. O životě, který buduje, přestavuje, hledá zdroje energie, doslova nese kůži na trh. O katastrofách spojených s výbuchy tvořivosti i s vymíráním. O zákonitostech tam, kde cílem není rovnovážný stav. Je to kniha o nové vědě, vědě o chování a evoluci složitých systémů, autonomních agentů, jejichž hlavními představiteli jsou živé bytosti,. Systémů, kde přestává platit dělítko mezi přírodou a kulturou, protože jsou obojím.

Fascinující teorie superstrun, která má ambici sjednotit všechny fyzikální interakce, začíná mít po letech dominance břitké kritiky. Peter Woit své pohledy na tuto teorii nazval podle výroku Wolfganga Pauliho, že fyzikální hypotézy se dají rozdělit do tří kategorií : buď jsou dobře, nebo špatně, anebo … dokonce ani špatně. A podle Woita patří strunová teorie do té třetí kategorie. V knize shrnuje historii částicové fyziky se zřetelem k předchůdcům strunové teorie, rozebírá současný stav strunové teorie a vypichuje ta nepříjemná data, která v lesku posledních let zůstala poněkud skryta: že tato teorie není experimentálně potvrzena, že některé její předpoklady stále zůstávají neprokázanými domněnkami a že strunoví teoretici zvláště v USA dosáhli jak nezdravé dominance mezi částicovými fyziky, tak jisté uzavřenosti a izolace od ostatních směrů teoretické fyziky. Jeho pohled na strunovou teorii je však nejen zajímavý, ale i potřebný pro každého, kdo chce mít objektivní znalosti té nejmodernější fyziky.

Biologické propojení lidské mysli s trávicí soustavou je přirozené a nedělitelné. Tuto souvislost sami instinktivně cítíme při stresu či nervozitě, v lékařství má její využití dávnou tradici ájurvédskou a čínskou, západní tradici však schází. I když ale naše lékařská věda objevila celostní pohled na lidský organismus teprve nedávno, výzkum komunikace střevního mikrobiomu - tedy mikroorganismů, jež naše tělo obývají - s naším mozkem patří dnes k podstatným trendům. Kniha Druhý mozek je revoluční a provokativní zprávou o tomto rychle se rozvíjejícím vědním oboru a zároveň praktickým průvodcem, který učí, jak využít propojení naší mysli s trávicí soustavou v zájmu našeho zdraví.

První část: NAŠE TĚLO, INTELIGENTNÍ SUPERPOČÍTAČ

kapitola 1: Propojení mysli a těla je vědecky prokázaná skutečnost

kapitola 2: Jak mysl komunikuje se zažívacím ústrojím

kapitola 3: Jak se zažívací trakt dorozumívá s mozkem

kapitola 4: Řeč mikrobů – základní kámen komunikace mezi trávicí soustavou a mozkem

Druhá část: INTUICE A VNITŘNÍ POCITY

kapitola 5: Nezdravé vzpomínky – vliv raných zážitků na dialog mezi mozkem a trávicím traktem

kapitola 6: Nové chápání emocí

kapitola 7: Z čeho vychází intuitivní rozhodování

Třetí část: JAK DOSÁHNOUT OPTIMÁLNÍHO ZDRAVÍ OSY MOZEK–TRÁVICÍ TRAKT

kapitola 8: Co vypovídá o lidské výživě zkušenost lovců a sběračů

kapitola 9: Vpád západní stravy aneb s čím evoluce nepočítala

kapitola 10: Jednoduchá cesta k tomu, jak se cítit dobře a být zdravý

Kniha, která je bestsellerem už více než desetiletí, pojednává s greenovskou brilancí a průzračností o jedné z nejodvážnějších vědeckých teorií současnosti. Teorie strun je možná skutečně klíčem k jednotné teorii pole, jež Einsteinovi unikala více než třicet let. Teprve ona dává naději, že neprostupná zeď mezi obecnou teorií relativity - teorií velkého - a kvantovou mechanikou - teorií malého - bude konečně stržena. Ke sjednocení těchto dvou pilířů moderní fyziky dochází nyní v představě chvějících se mikroskopických smyček energie v samém srdci hmoty.

Kniha tří mladých biologů se zabývá současnou evoluční teorií a její rolí v poznávání světa. Představuje tento obor jako dynamicky se rozvíjející a zábavnou disciplínu, plnou překvapivých objevů, ale i problematických momentů a rozporuplných poznatků. Esejistickou formou se snaží předvést biologii jako stále se proměňující a atraktivní obor, který prostřednictvím poznání minulého vývoje přispívá k pochopení současného obrazu přírody a kultury a který se stává stále důležitější součástí celkového pohledu na svět a člověka. Důraz je kladen na často kontroverzní objevy a jejich důsledky, ale i na to, jak vůbec k takovým objevům mohlo dojít, a jak nám na druhé straně pochopení evolučních procesů může významně pomoci řešit problémy současného světa. Publikace, založená na propojení textu s řadou příkladů, ozřejmí čtenáři nové a zajímavé souvislosti. Interpretace nejnovějších zásadních vědeckých poznatků i letitých vědeckých sporů jsou podávány s důrazem na srozumitelnost a zábavnost.

Když čtyři proslulí fyzici – Edward Teller, Herbert York, Emil Konopinski a Enrico Fermi – jednou při obědě v Los Alamos přetřásali různá témata, dospěli k závěru, že za daného stáří a velikosti vesmíru musí prostě pokročilé mimozemské civilizace někde existovat. Fermi, nositel Nobelovy ceny za fyziku, tehdy vpadl do diskuse otázkou: Je-li předpoklad existence mimozemšťanů správný, kde tedy všichni jsou? Anglický fyzik Stephen Webb ve své čtivé provokativní knize předkládá detailně 50 odpovědí na Fermiho otázku. Vystihuje uzlové body problému Fermiho paradoxu, který nepřestává vzrušovat vědce i laiky dodnes.

Otázka konečnosti či nekonečnosti vzrušovala lidstvo odedávna. Nekonečno je nepochybně ta nejpodivnější idea, jež lidstvo znepokojuje neustále. Autor ve své knize seriózně a s jistou hravostí mu vlastní odpovídá na všechny otázky, i ty rozumem těžko uchopitelné, které v sobě myšlenka nekonečna, jež přitahovala pozornost velkých myslitelů všech dob – od Aristotela a Zenona po velké mozky dneška, skrývá. Odkud se myšlenka nekonečnosti vzala a co nám může říct o vesmíru? Skutečně existují nekonečna? Nebo je nekonečno jen jakási nálepka pro něco, co je nedosažitelné? Je vesmír nekonečný? Je nekonečně starý a bude existovat navěky? Lze v konečné době vykonat nekonečně věcí? Nekonečno je však také místo, kde se věci zároveň dějí i nedějí . Nekonečný vesmír charakterizují paradoxy a fantazie.

Konstanty přírody jsou čísla, která definují podstatu vesmíru. Zašifrovávají nejhlubší tajemství a jejich existence nám naznačuje, že příroda oplývá neviděnými pravidelnostmi. Jsme sice zručnými v měření těchto konstant, ale naše schopnost vysvětlit je či je předpovědět ukazuje, jak mnohé ještě nevíme o tom, jak vesmír funguje. Jsou přírodní konstanty skutečně konstantní? Vznikl a rozvinul by se život, kdyby byly jiné? Nejnovější astronomické objevy naznačují, že tyto konstanty měly v raném vesmíru jiné hodnoty. Mění se tedy pomalu zákony přírody? Na tyto a mnoho dalších otázek hledá odpověd známý vědec a úspěšný popularizátor. Osvětluje také, jak objev konstant ovlivnil takové vědce, jako byl Einstein, i nejnovější teorie o vícedimenzionálním vesmíru. Kniha uspokojí nejen zvídavého čtenáře, ale i profesionálního fyzika.

Úsilí fyziků pochopit základní charakter skutečnosti se za poslední čtvrtstoletí znásobilo. Geniální teoretický fyzik, laureát Nobelovy ceny, jeden z těch vědců, jejichž rozhled po fyzice a schopnost jasného a přístupného výkladu jsou pověstné, ve své vynikající knize představuje nové pohledy na mnohé podivné aspekty všehomíra a ukazuje nové směry ve fundamentální fyzice a předpovídá nový zlatý věk fyziky.