Novinky

Ďábelský komiksový fenomén se jako bouře žene planetou a rozsévá kolem sebe děs i vtip. Vypráví o rodince se zálibou v temné hudbě a okultních vědách. Táta Sloth, mamka Lucyfera, dospívající Lilith a benjamínek Leviatan se vyžívají v té nejroztomilejší morbidnosti, servírují humor černý jak šálek satanissima nebo deathpressa a ve své nekontrolované zábavě se nezaleknou ani velmistra Lovecrafta. Kolik kovových hrotů se vejde na jednoho člověka? Dá se na ultrazvuku poznat, jestli se vám narodí Antikrist? A na jakých hranicích budete podezřelí, když nepovezete narkotika? Sami se přesvědčíte, proč se o tomhle komiksu mluví jako o setkání Calvina a Hobbese s Voláním Cthulhu.

Přestože detektivka byla po celé dvacáté století nejoblíbenějším oddechovým žánrem českých čtenářů, až nyní vychází její základní přehled. Kniha Dějiny české detektivky od Michala Jareše a Pavla Mandyse například odhaluje, proč se ve 20. a 30. letech psaly příběhy výhradně z Anglie či Spojených států, že dobré a čtivé detektivky vznikly i v době protektorátu, že publikum se opakovaně zdráhalo přijmout policistu jako bezvýhradně kladného hrdinu nebo jak skandinávské thrillery ovlivnily moderní české spisovatele a spisovatelky.

Autoři vypátrali, kdy se poprvé objevil český detektivní román, kde má česká detektivka kořeny nebo jak se za poslední století vyvíjela. Zároveň provází různými podobami žánru, jako jsou kriminální próza, noir, zlodějské romány, whodunitky, policejní romány nebo drsná škola spojená především s americkými zachmuřenými hrdiny. Čeští literární detektivové se přitom dost liší od anglosaských suverénů: Bývají nenápadní, skromní, neohromují okolí svými dedukcemi ani tvrdými pěstmi či přesnou muškou. Libují si spíš v ironizování, parodii a podvracení autority

V monografii, která se čte jedním dechem jako detektivka, se potkávají Emil Vachek, Edgar Collins, Eduard Fiker, Josef Škvorecký, Hana Prošková, Pavel Frýbort, Michal Sýkora, Iva Procházková, Michaela Klevisová a další.

Dějinné peripetie druhé poloviny 20. století zanechaly na tváři moravské metropole možná překvapivě pestrý otisk. Stopy sorely nacházíme na sídlištích brněnských předměstí, zářným příkladem bruselského stylu je hotel Continental, za jednu z nejúspěšnějších českých architektonických realizací byla označena brutalistní budova Ingstavu ve Štýřicích. Proslulý kampus Masarykovy univerzity v Bohunicích, radnice v Žabovřeskách či Moravská zemská knihovna dokládají ozvěny hnutí hightech, postmoderny i dekonstruktivismu. Druhý díl úspěšného průvodce po brněnské architektuře představí slavné i méně známé stavby. Hesla opět doprovázejí fotografie zachycující současný stav budov, publikace obsahuje přehledné mapy s vyznačenými objekty a medailonky architektů.

Výbor toho nejlepšího z díla Petra Šabacha doplněný dosud nepublikovanými povídkami připravili spisovatelé Emil Hakl a Václav Kahuda, předmluvu napsal autorův přítel Zdeněk Svěrák.

Literární svět Petra Šabacha je královstvím, ve kterém namísto trůnu stojí hospodská židle, okolo stolu sedí štamgasti a rytířský řád se udílí za dobrý příběh. Na život se tu dívá skrz půllitr s pivem, aby získal patřičně komické rysy a nostalgickou náladu, a pije se svižně, aby nespadla pěna. Autorský styl Petra Šabacha představuje nejzákladnější formu, na níž stojí literatura - poutavě odvyprávěnou a vypointovanou historku, kterou ovládl osobitým stylem, s autenticitou a nadsázkou. Šabach se tak posadil k jednomu stolu s Jaroslavem Haškem a Bohumilem Hrabalem. Napsal desítky povídek a románů, z nichž některé byly zpracovány filmově a staly se obecně sdílenou výpovědí o konci normalizace a náhle svobodných devadesátých letech.

Když jsem Šabacha poprvé dočetl, přihodilo se mi něco, co mě do té doby nepotkalo. Jeho řeč mi byla tak blízká, jako bychom se dávno znali. Autor sázel do řádků slova tak přesná, že jsem je nestačil vychutnávat. -- Zdeněk Svěrák

Sychravá krajina a venkov posetý osamocenými farmami tvoří kulisy rodinné ságy, v níž se osudy postav protínají na ploše jednoho století.

Osiřelý chlapec vyrůstá se strýcem, s nímž si moc nerozumí, před realitou utíká do světa fantazie a obléká se do superhrdinského kostýmu. Z bratrů, kteří kdysi tvořili hokejový tým, se stali zahořklí samotáři rozdělení vzájemnou křivdou. Dobrosrdečná zdravotní sestra zjišťuje, že na některé staré rány obvaz nestačí. Životy všech protagonistů ukazují, že proti bolesti a samotě se dá bránit empatií a soucitem.

Příběh o kořenech smutku, o tajemstvích, která rodiče střeží před dětmi, o zradě i usmíření se stal klasikou moderního komiksu. Podobně jako Persepolis, Maus nebo Pod dekou k němu přilákal nové publikum. V národní literární soutěži Canada Reads získalo toto dílo v hlasování čtenářů titul Nejlepší román desetiletí, přestože se jedná o komiks. Od veřejnosti získalo víc hlasů než ostatní soutěžní knihy dohromady.

Rok sama na ostrově Aroa u Nového Zélandu. Bez elektřiny, rádia, teplé vody. A spolu s ní obrovské stádo ovcí, o které se musela postarat. Léčit je, zachraňovat z moře, když spadly z útesu, pomáhat jim při komplikovaných porodech. Janet Whiteová, autorka jedinečné autobiografické prózy, tu žila svůj sen. Už v osmnácti letech odmítla nastoupit na univerzitu v Cambridgi a rozhodla se, že bude pastýřkou. Pracovala na farmách v Anglii a Walesu, až našla útočiště v samotě ostrova, odkud ji nakonec vyhnal brutální útok, při němž málem přišla o život. Pastýřka je románem, v němž věcně, a přitom se zvláštní citlivostí vypráví o svém dobrodružném životě spojeném se zvířaty, pobýváním v přírodě a nutností obstát v mužském světě. Je to neobyčejný příběh o hledání svobody a místa v životě.

Vivian už toho má po krk. Už ji nebaví poslouchat sexistické narážky spolužáků, protěžování školního fotbalového týmu, ani nespravedlnosti třídního učitele a vedení školy. A hlavně má plné zuby toho, jak ji všichni pořád mají za poslušnou a hodnou holku. Když zjistí, že její máma byla členkou punkového hnutí Riot Grrrl, rozhodne se pro vlastní vzpouru. Začne anonymně vydávat časopis Ranařky a pořádat protestní akce, ke kterým se přidává stále více dívek. Vivian najednou zjistí, že v malém městečku rozpoutala revoluci. A taky si dokázala najít novou cestu k sobě samé i ke svojí mámě, ve které znovu probudí sebevědomou a energickou ženu.

Román nejen pro mladé čtenářky a čtenáře je výzvou pro všechny, kdo si nechtějí nechat všechno líbit. Netflix připravuje podle románu Ranařky nový film.

10 nejlepších knih roku 2018 podle knihovnické asociace YALSA

„Vivian Carterová a Ranařky jsou silné a chytré a velmi inspirující. Je mojí novou hrdinkou a tohle je moje nová oblíbená kniha. Jsem hrdá Ranařka.“
-- Jennifer Nivenová

„Může to znít černobíle, ale spíš je pořád (a zvlášť v našich končinách) nezvyklé, aby byl feminismus nahlížen především jako kladná síla, která může dospívajícím ženám dopomoci ke kýžené sebeúctě. Román je i velmi praktickým návodem, jak se nebát promluvit o sexuálním obtěžování a jak se s ním vyrovnat.“ -- Kateřina Čopjaková, Respekt

Frajeři z knihy Opilé banány jsou zpátky, po dvaceti letech se znovu sešli v plné polní a jako by se za ty roky nic nezměnilo. Právníka Honzu Břečku dovedli k oltáři opilého, Víťovi s sebou na výlet musí vzít aspoň nafukovací pannu a Jirka Ptáčník hraje ve filmech, kde mu nejlíp ze všeho jdou mrtvoly. A Petr nějak nevědomky sešel na cestu vyšlapanou alkoholickým otčímem Béďou. Touhu někam pláchnout má tohle mužstvo pořád stejnou. Tentokrát to ale vezmou po vodě. Jejich vtipné a trapné eskapády plynou příběhem stejně jako gumový člun naložený namísto posádky basou piv. Kafe se tam pije jedině ovoněný rumem a čeká se, až všechno uschne a kocovina vyprchá. A i když člověka pozře jez, cestou po proudu poztrácí parťáky, nebo když se kvůli rybičkou prodloužený čáře života nedozví datum svý smrti, není důvod k panice. Občas se totiž může mimo ocitnout každej z nás a zkrátka nikdo nikdy neví.

Tři frajeři, co žijou naplno a pivo pijou na ex, i když je jim teprve šestnáct. Svět je pro ně jevištěm, na který je potřeba vtrhnout a ukrást si představení pro sebe. Když už je jim v pražským rybníčku těsno, rozhodnou se vydat k moři. Stačí vzít rodičům auto, mačkat všechny páčky u volantu a cestou jemně nabrat poldu na kapotu a zadara ho svézt tam, kam nechtěl. O zábavu se stará hlavně Honza Břečka, kterej umí nasadit výraz vzorně vychovanýho chlapce, aby proti sobě vzápětí poštval celou vesnickou zábavu, hluchoněmej Víťa, na kterýho musíte bliknout, protože zvonek neslyší a je věčně zaneprázdněnej samohanou, a taky otčím Bedřich, kterej pije potmě, aby neviděl, kolik chlastu mu zbývá na dně. Opilé banány připomínají jízdu ukradeným Populárem, kterému nefungují brzdy. Chvíli se tu řinčí smíchy, ale taky trne strachy z toho, kde tenhle sen o cestě z komunistickýho Československa k moři skončí. Novela je předobrazem filmu Pupendo.

Arnošt a Evžen. Knihovník, který rovná knihy ke stropu, aniž by svůj antikvariát kdy otevřel, a konspirátor v americké vojenské bundě, který vidí záškodníka za každým rohem. Dva šedesátníci obutí v zámeckých pantoflích, které je pasují do role nejlepších přátel. Nejvíc času tráví v hospodě Ticho, kde štamgastů nápadně ubývá. Buď si kupují podezřele levné pivo v supermarketech, nebo už zaklepali bačkorama. Máslem dolů je příběh dvou chlapíků, kteří sice možná mají to nejlepší za sebou, ale život si užívají dál po svém. Vyprávění o životě, ve kterém je člověk zároveň starostlivým dědou, otcem, synem a kamarádem. O štamgastech z Ticha, kterým je dohromady nějakých šest set let, ale pořád se zdraví herdama do zad, titulujou se "vole" a posté se smějí stejnému vtipu, protože takhle to má mezi přátelama bejt. Je jim totiž jasný, že život má smysl pro černej humor.

"Tohle je pravdivé vyprávění o tom, jak mi skřítkové vstoupili do života."

Hrdina příběhu, ve kterém se finské podivno suverénně mísí s magičností Prahy, se dlouhodobě věnuje bádání o životě trpaslíků. Jenže když už se zdá, že jeho výzkum bude konečně korunován úspěchem, začnou se dít nezvyklé věci. Lépe řečeno neuvěřitelné věci. Jako by nestačilo, že získá pocit, že ho ve ztichlých studovnách někdo sleduje. Na scéně se objeví trpaslík bez nohou - a záhadný telefonát, který oznámí, že chybějící končetiny jsou v pražské Maiselově ulici. Tedy přesně tam, kde se dle legendy skrývá tajemný Golem…

Jako akční film se rozjíždí filozoficko-dobrodružná eskapáda, v níž se cestuje futuristickou Tatrou 603 i obyčejným lidským kýchnutím. Kde se nad Vltavou vznáší oslnivá pyramida, bojuje se za použití halucinogenního psilocybinu a události rostou jako houby po dešti. Antti Leikas nenapsal román. Tohle je literární závod s časem - s časem, který může každým okamžikem skončit.

O Vladimiru Putinovi už vyšly desítky knih. A většina z nich stále opakuje stejné omyly, klišé a mýty, tvrdí britský profesor Mark Galeotti, přední odborník na současné Rusko. V jedenácti kapitolách rozebírá sarkasticky a poutavě jeden zažitý omyl po druhém: Proč Putin není geniální stratég. Proč se nehlásí k žádné konkrétní ideologii. Proč není tak populární, jak by se mohlo zdát. Jak dokáže být loajální ke svým lidem. A co bude dělat, až mu skončí volební období?

Na základě dlouholetých výzkumů i osobní zkušenosti a mnoha rozhovorů s ruskými politiky, členem Putinovy osobní stráže nebo federálními daňovými úředníky přináší překvapivý a v mnoha ohledech realističtější pohled na jednoho z nejmocnějších mužů současné globální politiky.

Nemocnice 19. století představovala spíš bránu smrti než místo léčení. Úmrtnost byla masivní. Chirurgové pracovali bez anestezie za řevu pacientů a jejich nejcennější vlastností nebyla pečlivost, ale rychlost. Operační sál bylo divadlo s jevištěm a operace krvavou exhibicí pro lačné oči diváků. Scéna se mění teprve mezi lety 1860 až 1875. Chirurg Joseph Lister se přiklání k nehoráznému tvrzením Louise Pasteura, že původcem infekcí jsou bakterie, a svádí odvážný a nerovný boj o prosazení antisepse a sterilizace. Dramatický příběh, který se odehrával v přízračných kulisách viktoriánské Anglie, líčí oceňovaná kniha sugestivním, téměř beletristickým stylem.

Dobrodružství Hildy nejprve uchvátila čtenářky a čtenáře komiksů, poté vznikl animovaný seriál od Netflixu a nyní je tu knižní série. Druhý díl zavádí modrovlasou rozumbradu a její maminku do uspěchaného města Trolberg, jež se ani v nejmenším nepodobá nádherné divočině, kterou musely opustit. Když Hilda ve škole dostane za úkol vypracovat se spolužáky projekt o krásách jejich města, neví si s ním rady… ale když se jí naskytne příležitost zažít dobrodružství, neodolá! Potká během něj divoké elfy, draky, kteří plivou oheň, tajemného mluvícího havrana a nové kamarády, díky nimž na město Trolberg možná přece jen změní názor. Nenechte si ujít ani první dobrodružství v knize Hilda a pidilidi.

"Ne, vůbec to není akční ani adrenalinové. Nezachraňuji cizí životy přímou masáží srdce," říká lékárník Stanislav Havlíček o svém působení v nemocnici v Agoku. I když se misi snaží zlehčovat, bez Standova bystrého úsudku a pečlivé práce by Lékaři bez hranic tolik lidských životů nezachránili. Rozvrhl zásobování agocké lékárny na devět měsíců dopředu, připravil správný protijed na hadí uštknutí nebo namíchal tišící lék pro ošklivě popálenou holčičku. Nic ale nebylo tak těžké, jako když Tomáše Šebka učil pěstovat rajčata.

V jeho zápiscích se čtenář podívá i na Komorské ostrovy, po nichž Havlíček putoval během své povinné dovolené. To vše doprovází svérázný humor a kouzlo osobnosti, díky kterému si Havlíček vyzkoušel i roli kazatele v africkém kostele. Co bylo to nejhorší, s čím se během půlroku v Agoku musel vyrovnat, a proč ho v Jižním Súdánu přejmenovali na Syna buvola?

Po lávce přes Vltavu běží třicetiletý novinář Miroslav Hammer, aby stihl slavnostní otevření nového skleníku v trojské botanické zahradě. Mezi hosty slavnosti se zatím proplétá tajemná dívka v černém. Za chvíli se ti dva potkají a začne příběh o pravdách a lžích, o snech a skutečnostech, o manipulaci a svobodné vůli, o pomstách a odpuštení. V dalších rolích účinkují bohémský muzikant a odborník na sebevraždy Valdemar, spisovatelka populárních thrillerů Nina, cizokrajné dívky s podivnými jmény a — pochopitelně v roli hlavní — Grónský ledový štít.

Český román Pohyby ledu, jehož autor se skrývá pod pseudonymem A. Gravensteen, čtenářům ukazuje, že důležitější je to, co na první pohled není vidět a co se tají pod hladinou.