Nové knihy

Katalog připravený k výstavě Josef Váchal: Magie hledání, která je věnována vztahu Josefa Váchala (1884–1969) k magii a okultismu. Výstava se koná od 17. září 2014 do 4. ledna 2015 v Domě u Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí v Praze. Kurátorkou výstavy je autorka katalogu Marie Rakušanová.

Kniha Tichý dech přináší svědectví mladého českého chirurga z afrického Konga a z Haiti, kam odletěl s dalšími lékaři ihned po ničivém zemětřesení. Zároveň jde o velmi osobní výpověď člověka, který vyrazil do dalekých končin plný romantického nadšení. Brzy byl ale konfrontován nejen se všudypřítomným utrpením mnohdy končícím zbytečnou smrtí, ale i s neznalostí a neochotou některých tamních lékařů a sester. Dramatická líčení náročných operací na africkém venkově a v haitských ruinách se střídají s popisem exotických krajin a života jejich obyvatel.

Třicetiletá Sandra žije osaměle v malém domku u moře, kam utekla z Madridu. Čeká dítě s mužem, kterého nemiluje, a přemýšlí, co si dál počít se svým životem. Náhodně se seznámí s dvojicí sympatických důchodců z Norska, již zde tráví podzim života. Sandru si ihned oblíbí a všemožně se jí snaží pomáhat. Do ospalého lázeňského městečka přijíždí z Argentiny záhadný Julián, bývalý vězeň koncentračního tábora Mauthausen, který oba norské důchodce sleduje. Sandra se od Juliána dozvídá, že Christensenovi před ní skrývají strašlivou minulost. Nejprve mu nevěří, když se ale tajemství začne vyjevovat, mladá žena se náhle ocitne ve velkém nebezpečí.

Jeden ze současných největších odborníků na židovské dějiny se ve svém průvodci obrací na odbornou i laickou veřejnost a vypráví srozumitelnou a názornou formou příběh etnika zahrnující historii pěti kontinentů za posledních více než 3 000 let. V literární zkratce zachycuje dílo podstatné momenty od prvních historických stop Izraele v Kanaánu, přes období proroků k židovskému království, od počátku diaspory, přes osudy národa v různých zemích světa, trauma holokaustu a jeho dědictví, vznik Státu Izrael až po současnost.

Ranní Leningrad, město po oslavách Říjnové revoluce jako vymetené, na podlaze Puškinova domu (Ústavu ruské literatury) leží mezi rozházenými papíry a převráceným nábytkem bezvládné tělo. Tak začíná román Andreje Bitova Puškinův dům, který patří k zakladatelským dílům ruské postmoderní literatury. Bitov jej psal v době doznívajícího „tání“, v letech 1964–1971, ale oficiálního vydání se v Rusku dočkal teprve v roce 1987. Doba brežněvovské nehybnosti a stagnace zformovala jeho hlavního hrdinu Ljovu Odojevceva – sovětského intelektuála, který se s životem v okovech totalitního režimu rezignovaně smířil. Bitov se na pozadí životních osudů Ljovy, jeho rodičů, milenek i rivalů zamýšlí nad proměnou ruské inteligence v sovětskou, postupně zbavovanou veškerých mravních hodnot.

Kniha, jež volně navazuje na autorovu úspěšnou "šlechtickou trilogii", vypráví osudy potomků šesti českých šlechtických rodů, kteří se od roku 1989 opět aktivně účastní života české společnosti nebo se sem pravidelně vracejí. Těžkosti spojené s návratem z nucené vnitřní nebo zahraniční emigrace líčí příběhy Franzisky Diany Sternbergové, Pavlíny Bořek-Dohalské, Mathildy Nosticové, potomků rodů Kolowratů-Krakowských, Podstatských-Lichtenštejnů z Velkého Meziříčí, Valdštejnů na Třebíči a příběh ing. Jaroslava Cuhry, disidenta a porevolučního poslance, který stál u počátku restitucí šlechtického majetku.

Další díl tematické edice Zmizelá Praha pojednává o zmizelých industriálních stavbách v jihovýchodní oblasti Prahy. Šlo zejména o téměř souvislý průmyslový pás procházející Nuslemi, Vršovicemi, Strašnicemi a Hostivaří. Jinou industriální prehistorii má modřanský průmyslový břeh. Zde byly zprvu zejména sklady dřeva, pily a dřevozpracovatelské dílny, neboť dřevo se dopravovalo po řece. Vinohrady a Žižkov ve svých adresářích z devadesátých let 19. století uvádějí továrnu snad v každé ulici. Většinou však tyto podniky zmizely beze stopy.

Výbor šesti esejů amerického myslitele a přírodovědce doplňuje texty s přírodní tematikou shrnuté do svazku Toulky přírodou (2010) o nejvýznamnější Thoreauovy úvahy na společenská témata včetně slavného eseje "Občanská neposlušnost", jehož nekompromisní teze o nadřazenosti lidského svědomí nad státní mocí a idea mravně motivovaného nenásilného protestu inspirovala několik generací světových aktivistů a reformátorů. Všechny eseje vycházejí v novém překladu, dva česky vůbec poprvé.

Podmanivý román italské prozaičky ověnčený hned několika literárními cenami vypráví příběh dvou žen zasazený do prostředí Sardinie padesátých let minulého století. Když se chudé vdově Anně Terese narodí nepříliš vítaná čtvrtá dcera Maria, ujímá se jí ve věku šesti let osamělá a bezdětná švadlena Bonaria, jež jako "accabadora" pomáhá ze světa nevyléčitelně nemocným. Před dívkou je tato její role utajována, a když vyjde po letech najevo, Maria adoptivní matku opustí a vydá se do Turína, kde přijme místo vychovatelky. Poté co se dozví, že Bonaria vážně onemocněla, vrací se zpět, aby se o ni postarala, a když se ženin stav dále zhorší, začíná chápat, že přišla chvíle rozhodnutí, jak "accabadoře" nejlépe posloužit.

Znepokojivý portrét izraelské venkovské komunity, který předkládá ve své poslední knize světoznámý izraelský prozaik, se vetře čtenáři pod kůži hned v prvním příběhu podivné návštěvy u místního rodáka Arjeho Celnika. Kdo je muž, který Arjeho přesvědčuje, že se má zbavit své staré matky a dům výhodně prodat? Jaký původ mají záhadné zvuky ozývající se zpod domu bývalého politika Kedema? A kam zmizela starostova manželka poté, co manželovi zanechala vzkaz, aby se o ni nebál? Cyklus místem i postavami propojených povídek upoutá výstižným obrazem lidské samoty a nejistoty, traumat dnešní izraelské společnosti i mistrně navozenou atmosférou.

Výstřední románová zpověď čtyřicátníka Humberta Humberta o jeho zničující erotické posedlosti kouzlem „nymfičky“ Dolores Hazeové vzbudila krátce po svém vzniku bouři odporu i nemístná očekávání, aby pak zajistila svému autorovi celosvětový věhlas a postupně začala být chápána jako mistrovsky komponované mnohovrstevné pojednání na téma smyslnosti, lásky a hříchu, prosycené pro Nabokova typickou slovní virtuozitou, humorem i ironií.

Pokud chcete číst chronologicky, příběh začíná v díle Zima.

V Česku prodáno dohromady přes 120 tisíc výtisků série Jaro, Léto, Podzim, Zima, Noc

Po knížce o jaru, létu a podzimu přichází Zima. Rotraut Suzanne Bernerová na obrázcích znovu vypráví své malé, vtipné příběhy všedního dne, které poutají a bystří pozornost, podněcují fantazii a řečové schopnosti, ale hlavně baví malé i větší děti. V předvánoční atmosféře se opět setkáte s některými starými známými a kamarády z předchozích tří úspěšných knížek. Přibudou další postavy, věci a zvířátka. Jen místo zůstává stejné: město s ulicemi, domy, s tržištěm, obchody, k tomu park a nedaleký statek. Podívejte se, co všechno se v Zimě děje!

7 DŮVODŮ, PROČ NAVŠTÍVIT MĚSTEČKO

• Na každém obrazu je toho mnoho k vidění: lidé, zvířátka a věci, nakreslené vždy s jedinečným charakterem, aby je děti mohly dobře poznat a skamarádit se s nimi.

• Krajina města a jeho okolí zůstává stejná a vytváří tak důvěrně známé prostředí.

• Knížky dávají bohaté podněty ke komunikaci mezi rodiči a dětmi, mezi více dětmi, ale aktivně zabaví i jedno dítě.

• Můžete si vytipovat postavu a sledovat ji na všech stránkách, zjišťovat co dělá, s kým se setkává.

• Můžete sledovat postavy a děje ve více knížkách v širším kontextu ročních období a noci.

• Dítě příběh nečte či neposlouchá, ale kreativně ho samo tvoří.

• Postavy nepůsobí anonymně, ale mají vždy osobitý charakter a mnohdy i jméno. Na zadní straně každé knihy jsou vždy představené.

Zatímco babička Marie vítá sovětské okupanty borščem, druhá babička Irena zvrací při pohledu na Leninovy fotografie, které vnuk Matěj musí před každou její návštěvou vystříhat z novin. Matějovo rodinné zázemí nemůže být rozpornější. Jeho babičky představují protipóly české povahy a zkušenosti, a přesto mezi jejich rodinami panuje zvláštní porozumění. A to navzdory tomu, že babička Irena nadává na komunisty vybroušenou francouzštinou, strýc Míla pěstuje rajčata ve tvaru pěticípé hvězdy a poté, co Matěj vstoupí do Pionýra, mu teta Daniela poradí, aby tuto organizaci rozložil zevnitř. Tahle konstelace určuje Matějův život a dospívání v komunistickém Československu, ze kterého se mu podaří na čas vycestovat i za železnou oponu, kde poznává i odvrácenou tvář svobody. Šabachovy Babičky jsou rodinnou kronikou, ve které se socialismus a světlé zítřky nahlížejí od jídelního stolu a vzápětí troskotají ve směšných osudech jejích bezmocných hrdinů.

Frajeři z knihy Opilé banány jsou zpátky, po dvaceti letech se znovu sešli v plné polní a jako by se za ty roky nic nezměnilo. Právníka Honzu Břečku dovedli k oltáři opilého, Víťovi s sebou na výlet musí vzít aspoň nafukovací pannu a Jirka Ptáčník hraje ve filmech, kde mu nejlíp ze všeho jdou mrtvoly. A Petr nějak nevědomky sešel na cestu vyšlapanou alkoholickým otčímem Béďou. Touhu někam pláchnout má tohle mužstvo pořád stejnou. Tentokrát to ale vezmou po vodě. Jejich vtipné a trapné eskapády plynou příběhem stejně jako gumový člun naložený namísto posádky basou piv. Kafe se tam pije jedině ovoněný rumem a čeká se, až všechno uschne a kocovina vyprchá. A i když člověka pozře jez, cestou po proudu poztrácí parťáky, nebo když se kvůli rybičkou prodloužený čáře života nedozví datum svý smrti, není důvod k panice. Občas se totiž může mimo ocitnout každej z nás a zkrátka nikdo nikdy neví.

Cesta do Paříže a nepohodlný autobus plný povykujících dětí. Zatímco holky se rozplývají nad krásou plyšáka, dva obrýlení kluci vedle smrtelně vážně řeší otázku, jestli hovno hoří. Vesmíry oddělené úzkou uličkou. V základu Šabachových povídek stojí svět dětství a dospívání v časech, kdy se zdravilo "Čest práci, soudruhu" a pionýři testovali svou odvahu napětím elektrického proudu. Vztahy mezi otci a syny, mezi muži a ženami i zarputilými starci, kteří se u piva hádají o to, kolik měří medvěd kodiak. Holčička tu pozorně sleduje svět mužů ze střechy domu a postupně upouští od myšlenky na změnu pohlaví a syn vojenského důstojníka páchá sabotáž na jeho nástěnku s týdenním rozpisem jídelníčku. Hovno hoří je souborem tří povídek poskládaných jako střípky nerozbitné plastové skleničky, kterou Šabachovi hrdinové pozvedají a připíjejí na zdraví. Kniha se stala předobrazem filmu Pelíšky.

Arnošt a Evžen. Knihovník, který rovná knihy ke stropu, aniž by svůj antikvariát kdy otevřel, a konspirátor v americké vojenské bundě, který vidí záškodníka za každým rohem. Dva šedesátníci obutí v zámeckých pantoflích, které je pasují do role nejlepších přátel. Nejvíc času tráví v hospodě Ticho, kde štamgastů nápadně ubývá. Buď si kupují podezřele levné pivo v supermarketech, nebo už zaklepali bačkorama. Máslem dolů je příběh dvou chlapíků, kteří sice možná mají to nejlepší za sebou, ale život si užívají dál po svém. Vyprávění o životě, ve kterém je člověk zároveň starostlivým dědou, otcem, synem a kamarádem. O štamgastech z Ticha, kterým je dohromady nějakých šest set let, ale pořád se zdraví herdama do zad, titulujou se "vole" a posté se smějí stejnému vtipu, protože takhle to má mezi přátelama bejt. Je jim totiž jasný, že život má smysl pro černej humor.

Tři frajeři, co žijou naplno a pivo pijou na ex, i když je jim teprve šestnáct. Svět je pro ně jevištěm, na který je potřeba vtrhnout a ukrást si představení pro sebe. Když už je jim v pražským rybníčku těsno, rozhodnou se vydat k moři. Stačí vzít rodičům auto, mačkat všechny páčky u volantu a cestou jemně nabrat poldu na kapotu a zadara ho svézt tam, kam nechtěl. O zábavu se stará hlavně Honza Břečka, kterej umí nasadit výraz vzorně vychovanýho chlapce, aby proti sobě vzápětí poštval celou vesnickou zábavu, hluchoněmej Víťa, na kterýho musíte bliknout, protože zvonek neslyší a je věčně zaneprázdněnej samohanou, a taky otčím Bedřich, kterej pije potmě, aby neviděl, kolik chlastu mu zbývá na dně. Opilé banány připomínají jízdu ukradeným Populárem, kterému nefungují brzdy. Chvíli se tu řinčí smíchy, ale taky trne strachy z toho, kde tenhle sen o cestě z komunistickýho Československa k moři skončí. Novela je předobrazem filmu Pupendo.

Tři nové příběhy zasadil Petr Šabach do města v americkém státě Massachusetts, které dobře zná, protože zde žije jeho syn a vnoučata. V atmosféře Halloweenu a Vánoc prožívá svá drobná dobrodružství dvojka sehraných kluků, vypravěč Damián a frajer Robinson, kteří stihnou pohřbít mravence i prožít první milostná vzplanutí. Zkušený autor bestsellerů Hovno hoří a Občanský průkaz nám tak připomíná, že svěží vnímání světa nemusí být přímo závislé na věku člověka. Klukovský pohled je možné si uchovat.

"Věk hojnosti" právě končí. Západ si žil nad poměry a na další "luxus" - na důchody, zdravotní či sociální péči - mu docházejí peníze. Reálnost této hrozby už dnes potvrzují první signály, jako klesající úroveň západní střední třídy a akumulace bohatství v rukou jednotlivců. Po šesti zázračných desetiletích růstu a vzestupu životní úrovně jako by ekonomika narazila na neprostupnou zeď a politici a ekonomové se jen těžko shodnou na způsobu, jak ji znovu oživit. Stále ještě věří svým klasickým nástrojům a předpokládají, že útlum je jen dočasný. Možná ale jen strkají hlavu do písku. Cílem autora této knihy, významného britského ekonoma, však není hororový scénář budoucnosti. Stephen D. King analyzuje příčiny a průběh několika historických krizí - například argentinské nebo japonské - a přináší několik řešení. Jsou bolestná, ale nevyhnutelná. "Skvělé, chytré a velmi přesvědčivé … Kingova analýza problémů, které před námi stojí, činí knihu nepostradatelnou." - Economist "Je znepokojivě obtížné s touto knihou nesouhlasit." - Matthew Partridge, Money Week "Jedna z nejoceňovanějších ekonomických knih loňského roku vypráví příběh o západní iluzi věčného růstu." - Martin M. Šimečka, Respekt "Tato kniha by měla být povinná četba pro všechny české politiky." - Radek Urban, bývalý náměstek ministra financí "Autor líčí skutečný ekonomický hororový příběh… Kniha by měla vzbudit pozornost širší, nejen ekonomické čtenářské obce." - Erik Britton, Management Today "Kniha Až dojdou peníze objasňuje těžkosti, které čekají rozvinuté ekonomiky." - David Smith, Sunday Times

Když se psaní stane osudem, jde osobní život stranou. Gottfried Keller, Johann Peter Hebel, Eduard Mörike, J. J. Rousseau a Robert Walser byli outsideři a osamělci stojící stranou dění, možná i ztroskotanci. Sebald sleduje stopy, jež zanechali v životě a literatuře. Píše o nich tak naléhavě, jako by stáli před námi živí a byli našimi současníky. Sebald splétá jejich osudy a tvorbu se svým vlastním životem a literární kariérou. Přináší obraz výjimečně talentovaných autorů, jejichž sílou i slabostí bylo extrémně citlivé vnímání světa. V neposlední řadě je Byt ve venkovském domě netradičním portrétem téměř kultovního spisovatele. Knihu doprovází více než čtyřicet obrazů, které k tomu sám Sebald vybral.